Pavel Jajtner: Ekonomie není všechno

Ekonomie není všechno.

Komentář týdne pro Rádio Proglas, březen 2010, Pavel Jajtner

Dnes začnu krátkým příběhem, jehož účelem není pouze povyprávět o dění v našem městečku na Vysočině. Jde mi o mnohem více: o zobecnění jedné jen zdánlivě lokální události.

V uplynulých měsících se u nás rozhořel spor o prodej či pronájem některých městských pozemků pro účely případné výstavby fotovoltaické elektrárny. Postavil jsem se na stranu těch, kdo pronájem - nikoli prodej - pozemků pro investici schvalují. Především proto, že pokládám za povinnost všech slušných lidí, podpořit rozvoj obnovitelných energií,  i za tu cenu, že nás to něco stojí. Je poctivé, aby ti, kteří přijdou po nás, měli rovnocennou náhradu za nenahraditelné nerostné zdroje. Víme, že nepatří jenom nám. Přesto je čerpáme tempem, které důstojnou existenci příštích generací ohrožuje.

Odpůrci projektu, jejichž postoje se v  podstatě omezují pouze na nekritické kopírování jejich politických mediálních hvězd, se pokusili situaci na poslední chvíli zvrátit svou nejsilnější kartou.

Ještě před rozhodujícím hlasováním, které nakonec prohráli, si u jednoho vysokoškolského učitele z Prahy objednali článek pro městský časopis, jehož účelem mělo být vzbudit ve čtenářích dojem, že není většího zla, než uzákoněná podpora výkupních cen obnovitelných energií.  Kdo od tohoto článku očekával pravdivá tvrzení, racionální argumentaci, styl a slovník odpovídající vzdělání a postavení autora nebo dokonce akademickou noblesu, velmi se zmýlil.

Nevěřil jsem svým očím: u člověka, který vychovává, ovlivňuje a měl by být vzorem pro budoucí elitu národa, styl a slovník bulváru, polopravdy, protimluvy, a evidentní snaha o vyvolání závisti a negativních emocí u čtenářů. Je mně líto, že máme takové vysokoškolské pedagogy a chci věřit, že jde spíše o výjimku než o pravidlo.

Protože nemohu zabíhat do podrobnost, pokusím se rozebrat jedinou citaci, kterou považuji, vzhledem ke skličující bilanci morálního stavu národa za poslední dvacetiletí, za příznačnou:

„Musí-li být něco dotováno, pak to znamená, že bez dotací se to nevyplácí. Tedy, že náklady jsou vyšší než výnosy. Tedy – jde o plýtvání zdroji.“

V čem spočívá záludnost tohoto zdánlivě logického výroku? Odpověď lze najít v  knize profesora sociální nauky Církve, mnichovského arcibiskupa Reinharda Marxe. Její titul v překladu zní: “Kapitál – obrana člověka“. Vyšla před dvěma lety a dosud nebyla přeložena do češtiny.  Zájemci však mohou najít studii o této pozoruhodné a jedinečné knize v prvním dvojčísle ročníku 2009 časopisu Moravskoslezské křesťanské akademie „Dialog Evropa XXI“:

Reinhard Marx v ní kritizuje „ … postoje lidí, kteří  věří, že k tržnímu hospodářství není alternativa a proto si nepřipouštějí myšlenku na etický základ hospodářství a hospodaření. Na mnohých ekonomických fakultách se studenti dnes učí složitým výpočtům a modelům.  Ale základním vědomostem se věnuje minimální pozornost. Jen zřídka zná dnes mladý ekonom knihy Wilhelma Röpkeho, Waltera Euckena, Alexandra Rüstova nebo Friedricha von Hayeka. To je nejen svědectví o intelektuální chudobě, ale také důvod k obavám, protože tito lidé se nikdy nenaučili … chápat ekonomii jako duchovní disciplínu, která se zabývá jednáním člověka v podmínkách vzácnosti statků“.

Filosof Jürgen Habermas takové postoje charakterizuje ještě výstižněji: „Dnes  zažíváme, že hospodářství v mnohých oblastech už neslouží životu, jak by tomu vlastně mělo být, ale ekonomické imperativy  v rostoucí míře kolonizují život“.

Současná finanční a hospodářská krize není selháním jakýchsi automatismů globalizace, ale důsledkem nezměrné  ziskuchtivosti, absence morálky, ignorování práva a snah redukovat život společnosti pouze na jeho ekonomickou stránku. Nejvíc poškozuje ty, kdo se nemohou bránit, tedy i naše potomky.

Je dotované vzdělání ve smyslu takového nazírání světa také „plýtvání zdroji“? Přejí si ti, kdo neuznávají nic jiného, než ekonomický rozměr života dostat místo prvního důchodu poslední injekci?

Dost bylo ekonomů s klapkami na očích! Nedejme se klamat vnější logikou jejich zdánlivě elegantní rétoriky! Tato doba potřebuje skutečnou elitu širokého rozhledu, která bude milovat moudrost, vidět dál než k hranicím svého oboru a sloužit pravdě! Potřebujeme  změnu doposud užívaných paradigmat většiny společenských disciplín a především individuální úsilí o plnost lidství. To platí dvojnásob pro ty, kdo spolurozhodují o tom, kam se jako společnost budeme ubírat.

Orientace v komplikovaných problémech současného života je pro velkou většinu lidí obtížná. Proto se většina lidí v takových situacích zpravidla ztotožní s rétorikou svých mediálních idolů, často bez ohledu na poctivost jejich úmyslů. „Lhářům ve fraku každý věří“, říkali Voskovec s Werichem. A měli pravdu. Nekritické kopírování mediálních idolů je vůbec nejhorší způsob orientace, který si jako voliči můžeme vybrat. Je to bez práce, bez uvažování, které bolí, bez aktivity, bez iniciativy. Je to pohodlné. Ale jako všechny pohodlné cesty, i tato vede do pekel. Svéprávní a zralí občané a voliči měli v posledních dvaceti letech bezpočet příležitostí se o tom přesvědčit. Za každé selhání jsme povinni vystavit patřičný voličský účet.  Jinak ve zkoušce naší občanské zralosti a svéprávnosti znovu, jako v  posledních dvaceti letech už tolikrát,  propadneme.

Losí grunt, 8. března 2010, D.G.

Pavel Jajtner