Pavel Jajtner: Co je dobré pro věřící, je dobré pro stát!

• Bernard Bolzano, velký Čech německého jazyka a zemský vlastenec se ve svém mládí zabýval otázkou, jaké životní povolání si zvolit. Po dlouhém, zevrubném a odpovědném zvažování, zda se stát učitelem nebo knězem se rozhoduje pro kněžství, které je podle něj tím povoláním, v němž může pomáhat nejvíce a všem. Vzdává se vlastní rodiny a odchází směňovat svůj život ve službě bližním.
• Pravda, dnes nežijeme v devatenáctém století, ale naše lidská zkušenost s tím, co se pokládá za životní štěstí, je stále stejná: zdraví společnosti se neměří počtem automobilů a počítačů na hlavu. Hmotný dostatek nebo dokonce přepych neříká nic o vnitřní prázdnotě typického masového představitele české konzumní společnosti dneška. Poznáváme, jak pravdivé je úsloví o tom, že štěstí si nelze koupit, ale je možné prožívat své neštěstí v komfortu.
• Určitý obrázek o této prázdnotě skýtají tak mnohé ubohé pořady komerčních televizí, zejména takzvané "reality shows". Jak daleko jsou nešťastníci, kteří prodávají svou osobní důstojnost za peníze, od ideálu, jenž se od Bolzanových dob nezměnil a po kterém možná oni sami vnitřně touží stejně tak, jako drtivá většina tohoto národa: pravdivě prožívat svůj životní příběh, tvořit, milovat a být milováni. Něco trvalého a dobrého po sobě zanechat. 
• V čem spočívá ona fatální chyba, která se vloudila do budování kapitalismu v českých zemích? Po mém soudu především v pošetilé domněnce, že posttotalitní transformace české společnosti je jakýsi inženýrský projekt, který lze narýsovat a spočítat u zelených stolů virtuálního světa ministerských úřadoven. V ignorování duchovního a mravního rozměru  naší cesty ke svobodě. V odmítnutí naslouchat učitelce života, historii. V zapomnění na velké ženy a muže tohoto národa, kteří už před staletími věděli, že bez pravdy, spravedlnosti, lásky a svobody nelze budovat nic hodnotného, trvalého ani krásného. 
• Pohrdli jsme poznáním moudrých, že demokracie jako vláda lidí, s lidmi a pro lidi se musí opírat o hodnoty, které sama nevytváří. Podobně jako určité chemické procesy nefungují bez příměsi katalyzátorů – byť co do množství nepatrné – musí být v každé společnosti katalyzátory jejího zdravého vývoje lidé schopní žít podle svých tisíciletími prověřených ideálů a prosazovat je. 
• Nejen, že jsme jako národ většinově nepochopili, že co je dobré pro věřící, je dobré pro stát, ale trvale se tomuto pochopení vzdalujeme. Co na tom, že věřící jsou nejen v tomto národě, ale dnes už všude ve světě menšinou? Menšinou jsou i špičkoví lékaři, umělci, vědci i sportovci. Také oni jsou svým způsobem řeholníci, jakým byl Bolzano. Geniální katolík Antonín Dvořák, můj největší Čech, byl dokonce jen jeden jediný! 
• Odpovědný lékař musí často pacientovi působit dočasně bolest, aby ho vyléčil a dlouhodobě tak zvýšil kvalitu jeho života. Odpovědnými lékaři nemocné společnosti by měli být politici. Jak pošetilé je, že se většina těch našich řídí v převážně jen tím, čemu se říká veřejné mínění! Říkat lidem jen to, co chtějí slyšet, a vyhýbat se nepopulárním opatřením naši nemocnou společnost nevyléčí. Tyto zbabělé postoje plynoucí z obav o ztrátu voličské podpory jsou hlavní příčinou negativního vztahu drtivé většiny naší politické reprezentace k věřícím obecně a ke katolíkům zvlášť. 
• Následky mohou být fatální pro celou společnost. Dlouhodobě je sebedestruktivní zbavovat se zdroje pozitivní energie společnosti odřezáváním demokracie od hodnot, které sama není schopna vytvářet. Což není dostatečně doloženo, že počet trestných činů v určitém území je nepřímo úměrný počtu věřících, kteří tam žijí? Což pokles kriminality není dobrý pro stát? 
• Lidé, kteří se přes všechny své chyby snaží žít podle vysokých mravních ideálů Kristova Evangelia, nejen že se nebojí dětí mít, ale vychovávají je v úplných a stabilních rodinách k pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě. To je dobré pro stát! Jsou svědomití ve svém povolání, neboť pochopili, že život je úkol. To je dobré pro stát! Platí daně, a to je dobré pro stát! Sdruženi v církvích se věnují sociální, charitativní, vzdělávací a zdravotní péči. To je nepochybně dobré pro stát!
• Člověk nemusí být sám věřícím, aby si uvědomil, jak důležitá pro každou společnost je ona menšina těch pomýlených, jak se nám, věřícím, vysmívali a tento pohled na nás národu do dnešních dnů vnutili komunisté. Působení věřících je pro každou společnost objektivně velikým dobrem. Tím spíše pro tu naši, která v minulosti toto snažení dlouhá desetiletí zcela potírala a dnes, kdy tomu teoreticky nic nebrání, jim – ke své škodě – nadále nepřeje!
• Pro každý národ je životně důležité, aby si svých věřících více vážil a všemožně je podporoval v jejich idealistickém snažení. Bez tohoto snažení totiž umírá sama demokracie. Zbavená transcendentálních hodnot se zvrhá ve zvůli většiny. Je nejvyšší čas, aby se náš národ zbavil škodlivých návyků a myšlenkových stereotypů totalitní minulosti. Aby v něm rostla úcta k těm, kdo poctivě usilují o ideály, které vyznával Bolzano. Úcta k těm, kdo dokáží dostát manželské přísaze až do konce svých dnů, úcta k těm, kdo se snaží žít v pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě!
• Rád bych se dožil toho, aby většina tohoto národa – a především pak ti, kteří mu vládnou –jednou, raději dříve než později, pochopili, že co je dobré pro věřící, je dobré pro stát. Pro nás pro všechny. Pro celou planetu!

Pavel Jajtner, leden 2010