P. Badal: Církve nepřijmou styl oponentů majetkového vypořádání

Jak celkově hodnotíte atmosféru, která vůči celé záležitosti během prázdnin a projednávání v parlamentu, diskuse o kampani ČSSD a podobně nastala a jaký dopad může mít na majetkového vypořádání?

"Samozřejmě je mi líto, že se debata příliš nedrží věcné podstaty celé záležitosti. Jednak ve skutečnosti vůbec nejde o restituce, ale o částečnou nápravu majetkových křivd, dále jde především o nalezení nového modelu ve vztahu státu a církví a náboženských společností. Ten rozsah majetku, který má být takto dán církvím, aby mohly normálně hospodařit ve vlastní režii, tvoří ve srovnání s ostatními restitucemi, které proběhly, pouhých pět procent veškerého majetku, který byl za ta léta restituován - když už mám tyto věci srovnávat. Ty reakce jsou zideologizované a vše je zpolitizované, vůbec to neodpovídá významu té částky, o kterou se jedná."

Očekával jste, že dojde k až takovému vyhrocení sporu?

"Očekávali jsme pochopitelně, když to sociální demokracie stále odsouvala, že z toho chce opravdu udělat politikum a použít v předvolebním boji, stejně jako před několika lety třicetikorunový poplatek u lékaře, ale ani ve snu nás nenapadlo, že by to mohlo nabrat tu otřesnou a pokleslou formu billboardů."

Může podle vás emotivní forma debaty převážit i ve sněmovně nebo předpokládáte jistý posun k věcnosti?

"Nechci být špatným prorokem, ale protože jsem ve sněmovně také část života strávil a pracoval, bojím se, že ze strany těch dosavadních protagonistů bude pokračovat nové a nové omílání naprosto evidentních lží a nepravd bez jakýchkolik opodstatnění a faktů."

Jaká by měla být ideální reakce církví, pokud vývoj bude takový, jak předvídáte?

"Ideální reakce církví by nejen měla být, ale bude taková, že zásadně nepřijmeme ani vyjadřování ani strukturu myšlení našich protivníků. Doufám, že si zachováme jakýsi gentlemanský nadhled a budeme argumentovat jedině pozitivně v tom, co všechno bychom eventuálně mohli s těmi prostředky udělat. Nebudeme útočit na nikoho osobně, chceme ukázat, že se dá žít a mluvit trochu jinak, než to dokážou naši politici."

Jak hodnotíte požadavek prezidenta Václava Klause, který se obrátil na představitele koaličních stran, aby mu garantovali, že nedojde k prolomení termínu 25. února 1948? Jak to zapadá do celkové atmosféry debaty o majetkovém vypořádání?

"Domníváme se, že je to normální snaha pana prezidenta nějakým způsobem ventilovat předsudky, které ve společnosti panují, to znamená myšlenku o jakémsi prolomení či neprolomení 25. února 1948. V tomto smyslu okamžitě poté, co pan prezident napsal premiérovi a místopředsedům vlády, Ekumenická rada církví, Česká biskupská konference a Federace židovských obcí zaslaly jak panu premiérovi, tak panu prezidentovi již zveřejněné dopisy, v nichž ujišťují, že ze strany církví a náboženských společností nikdy nebude snaha interpretovat ten zákon jako prolomení zmíněné hranice. Podotýkám, že pokud nějaký poslanec nebo kdokoli umí číst a dočte až na první stranu toho zákona dole, je tam ta hranice naprosto jasně vypsaná, čili ty hádky o prolomení jsou jakýmsi uměle vyrobeným šumem."

Pokud jde o oficiální představitele a církevní instituce zastoupené v celém procesu, vystupovali v průběhu léta a jednotlivých akcí jednotně. Domníváte se, že to vydrží? Nemůže tuto pospolitost zmíněných tří institucí narušit například postoj některých křesťanských osobností, které se postavily proti majetkovému vypořádání?

"Uprostřed miliónu věřících je jasné a logické, že se najde několik jedinců, kteří žijí třeba trošičku mimo běžné starosti a mají odlišné názory - to je naprosto v pořádku a myslím, že o nic nejde. Co se týká těch vedoucích představitelů, kteří mají mandát mluvit třeba za církve shromážděné v ekumenické radě nebo za náboženské obce či diecéze, tam podle mého názoru a přesvědčení nedojde k žádnému rozštěpení či rozdělení, byť protistrana na to zjevně hraje, protože zdůrazňuje jako největšího zločince pana kardinála Duku a pomíjí, že jsou tam ještě dvě organizace, které sdružují další věřící v této zemi. Osobně mám velikou radost z toho, že všichni tři představitelé jednají opravdu jednotně. Jsem s nimi v téměř neustálém kontaktu a naplňuje mne to velikou radostí - nedávno jsem panu kardinálovi říkal, že i kdyby k ničemu nedošlo a ten zákon padl, tak už tahle vytvořená jednota je sama o sobě obrovskou hodnotou a něčím báječným, co je penězi k nezaplacení."

S P. Milanem Badalem hovořil Filip Breindl