Nový oltář u milosrdných bratří posvětil emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle
Nový oltář mají v kostele svatého Leopolda při Konventu milosrdných bratří v Brně na Vídeňské ulici. Autory oltáře z bronzu a skla, který znázorňuje hořící keř, jsou umělci Pavel Hřebíček a Miroslav Vochta. Do oltáře byly během bohoslužby vloženy ostatky svatého Leopolda, který je patronem tohoto barokního kostela, a také svatého Jana z Boha, zakladatele řádu milosrdných bratří. Mši svaté předsedal a oltář posvětil emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle.
„Svěcení oltáře je vždycky velká radost. Je to radost pro všechny lidi a já vždycky zdůrazňuji, že hlavní myšlenka toho všeho není ‚Tak je hotovo, jdeme na pivo‘, ale že všechno teprve začíná. A odvíjí se to i od toho, aby byl ten oltář i středem našeho života. Tedy setkání s Kristem,“ řekl Proglasu Vojtěch Cikrle, emeritní biskup brněnský.
A k podrobnostem svěcení oltáře doplnil: „Když se na tom slouží první mše svatá, tak už je to posvěceno, i když to není slavnostním způsobem. Svěcením je první mše svatá, která na tom oltáři je. Svěcení, jakého jsme byli účastni, má svůj ritus, a tedy je bohatší. To, co se liší od toho, kdy tam proběhne jenom mše svatá, je všechno to, co jsme viděli navíc. Tedy je to zvláštní uvítání, pokropení oltáře svěcenou vodou, litanie, kdy se celý kostel modlí. Když jsem byl malý kluk, tak to pro mě bylo nekonečné množství jmen. A teprve pak jsem za těmi jmény začal vidět osoby, které tvoří církev. Je to takové shrnutí do jedné rodiny. Ano, ten oltář má sloužit, abychom byli jedna rodina, skrze Krista. Potom tam bylo pomazání křižmem a okuřování oltáře. Ještě bych rád vyzdvihl práci se světly. Začíná se v temném kostele, světla se rozsvěcují, až je oltář posvěcený, člověk tak vplouvá do jasu, který oltář přináší.“
Uměleckými autory oltáře, který je osvětlený světelnou diodou a znázorňuje hořící keř, jsou Miroslav Vochta a Pavel Hřebíček. Ten k tvorbě oltáře řekl: „Idea oltáře milosrdných bratří: Před šesti lety přišel architekt Miroslav Vochta a řekl: ‚Bude tam skleněná deska, ty tomu uděláš bronzový nohy.‘ Udělali jsme. Najednou tam bylo harampádí, a… keř. Když keř, tak hořící keř. Tak jsme si honem oprášili v hlavě, co to všechno znamená. Práce trvaly několik let. Idea byla jasná, ta linka: Starý zákon – hořící keř, z něho domluva, jeden z největších příběhů, v jehož závěru se ozývá ‚Jsem, který jsem‘ – skleněná deska, kterou lze vidět nahoru i dolů – a nahoře Nový zákon, tam se proměňuje, pozdvihuje, podává a kněz a Kristus pak říkají ‚Já jsem‘.“