Naše glosa: I ve Velké Británii zafungoval efekt Benedikt
Přibližně před rokem strávil papež Benedikt XVI. tři dny v České republice, které nejméně na nějaký čas změnily způsob, jakým o církvi informovala zdejší média. Poté, co nyní ukončil návštěvu Velké Británie, lze pozorovat podobný výsledek: novináře, kteří předtím prezentovali zejména kontroverzní témata v (často poněkud nepřímé) souvislosti s katolickou církví), zaujal skromně vystupující muž precizně formulující své myšlenky, neodsuzující a nementorující.
Vysoké náklady na přípravu návštěvy, kontroverze v historii anglikánsko-katolických vztahů, případy zneužívání dětí kněžími - takové informace převažovaly v britských médiích před příjezdem Benedikta XVI. Pokud se tam tedy vůbec nějaké objevily - slovenský kněz Tibor Borovský působící v Londýně popsal společenskou atmosféru jako spíše lhostejnou. Ačkoli na papeže nečekalo (až na marginální a o to medializovanější výjimky) vysloveně nepřátelské prostředí, nebylo možné považovat jeho misi za lehkou: jel do země, kde si i značná část katolíků myslí, že některá církevní ustanovení například v oblasti sexuální morálky jsou zbytečně přísná (čehož si povšiml deník Independent a výsledky průzkumu zveřejnil s titulkem "Katolíci říkají papeži: nemáš pravdu"), do státu, který se v posledních letech ve snaze vymezit se vůči opozičním (nyní už opět vládnoucím) konzervativcům výrazně pokročil ve sporném antidiskriminačním étosu, což ve skutečnosti znamená vytlačování křesťanů z veřejného prostoru. A konečně do značně sekularizované země, kde se podíl katolíků pohybuje kolem deseti procent.
Minimálně před sdělovacími prostředky, které formují názory mnoha Britů více, než by si sami připustili, Benedikt XVI. rozhodně uspěl. Novinářům imponoval třeba způsob, jakým připomněl výročí letecké bitvy o Anglii, která měla rozhodující podíl na tom, že na Ostrovy nevtrhli němečtí nacisté (tedy krajané tehdy třináctiletého Josepha Ratzingera). V komentáři BBC nebo například listu Sunday Times zaznívá jeho charakteristika "svatého velkého otce," která přímo popírá dříve přebíraný mediální obraz Benedikta XVI. jako rotvajlera. Uznání si získala papežova omluva obětem zneužívání v církevním prostředí (komentátor deníku Observer Peter Stanford ji označil za "slova vyjadřující od srdce starostlivost." Dominic Lawson z listu Times srovnává papežovo vystupování s tím, jak své názory prezentovali jeho britští odpůrci. Napsal, že "antikatolické tirády" v konfrontaci s klidným předkládáním myšlenek Svatého otce usvědčují z agresivity právě ty, kteří církvi vyčítají nedostatečný dialog. "Nás ateisty tím diskreditují," napsal Lawson.
Lze připomenout, že loni v Česku to bylo podobné - mediální obraz připravil veřejnost na příjezd nedůtklivého moralisty středověkých manýrů, aby pak skutečnost donutila novináře od dřívějších klišé upustit. Bylo v té době vcelku osvěžující otevřít noviny a nevidět u papežova jména obvyklou nálepku "konzervativní" ve zjevně negativním smyslu. Bylo až téměř nepochopitelné, jak Česká televize, jindy u církevních témat zoufale tápající, divákům předložila kvalitně a profesionálně připravený program, který nezamlčel problematické záležitosti zejména katolické historie, ale vyhnul se osobním výpadům i zjednodušování, jež se stalo při informování o církvi normou. Jenže - rok se s rokem sešel a co se nedočteme? Papež si zřejmě mohl pro svou návštěvu těžko vybrat nepřátelštější zemi, než je Británie a vzhledem k historickým skutečnostem je od něj skoro troufalé, že na tuto cestu vyjíždí, lze vyčíst mezi řádky našich zpráv spolu s informací, že tato drzost stejně bude po zásluze potrestána, jelikož do ulic vycházejí protestovat snad všichni obyvatelé včetně mnohých katolíků. Slovo ke zneužívání dětí nazval reportér Českého rozhlasu Ondřej Bouda "vymítáním čerta ďáblem" s tím, že církev hodlá řešit pouze případy, kdy se obětí pedofilního chování stal chlapec a šlo tedy o zločin spáchaný homosexuálem (tato pozoruhodná, žádným zdrojem nepotvrzená úvaha byla součástí zpravodajské relace, kterou prostřednictvím ČRo2-Praha přenáší i Proglas). Zbývá doufat, že britští novináři projeví menší absenci paměti než jejich čeští kolegové.
