Na koncilu bylo cítit vanutí Ducha, vzpomíná přímý účastník prof. Karel Skalický

„Právě druhý vatikánský koncil konečně, dalo by se říct, po dvou tisících letech uschopnil církev, aby podala svou vizitku: kdo vlastně je, jak se chápe, jak sama sobě rozumí, za co se považuje. Výsledkem byla konstituce Lumen gentium, což byla taková vizitka církve, zač se považuje. Druhý důležitý bod byla (konstituce) Gaudium et spes – její otevřenost vůči společnosti, která se odříká jakéhokoliv pokušení klerikalismu a staví se do postoje služby vůči společnosti,“ vyzdvihl 88letý prof. Skalický, co považuje za hlavní dva přínosy koncilu.

Jelikož se jej osobně účastnil jako tzv. uvaděč, popsal i jeho atmosféru: „Pokud jde o první den, atmosféra uvnitř byla povznesená a svým způsobem i napnutá, plná nadějí – ovšem podle toho, jak se kdo na ten koncil díval, zda kriticky, či nikoliv. Když se potom koncil rozběhnul, ta celková atmosféra tam byla úžasná. Svobodná. Překrásná. Tak jsem to cítil. Bylo povznášející, že to nebylo všecko nadiktované předem, ale vyvěralo to z vanutí ducha koncilu, a tedy Ducha svatého.“

Celý rozhovor, který zazněl v živém vysílání, si můžete poslechnout ze záznamu. Vedla jej moderátorka Adriana Růžičková. Dozvíte se v něm i to, kdy se můžeme těšit na pokračování pamětí, v jejichž prvním dílu – knize Vyznání na hraně času a věčnosti – profesor Skalický popisuje dospívání a emigraci do Říma.