Martin Čech: Novela MŠMT vytváří tlak na zavedení školného

Jaký je postoj České biskupské konference (ČBK) k návrhu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) na zrušení dotací na provozní náklady církevních škol?
 
Odpověď je jednoduchá, jsme zásadně proti návrhu této novely školského zákona. Podali jsme oficiální nesouhlasnou připomínku,  kterou jsme argumentačně rozvedli na tři strany a zaslali v daném termínu, což bylo minulý týden ve čtvrtek, na ministerstvo školství. Vážíme si postoje ministerstva, že ČBK a Ekumenická rada církví (ERC) jsou připomínkovými místy a můžeme se tedy vyjadřovat k návrhům novel zákonů či vyhlášek souvisejících se vzděláváním.
 
Jaké argumenty jste uvedli?
 
Jako jediný důvod zavedení těch zákonných úprav je uváděna úspora finančních prostředků státního rozpočtu. Výše té úspory je však zanedbatelná. Církevní školství představuje dvě procenta objemu školství v České republice, z příspěvků na jednotlivé žáky jde církevním školám asi patnáct procent. Úspora vzniklá navrhovanou novelou bude představovat asi tři desetiny procenta celkových finančních prostředků MŠMT věnovaných státním dotacím. Jsme přesvědčeni, že je to z hlediska veřejného zájmu neefektivní. Vystavuje značnému riziku zavření školy a školská zařízení, které jsou vysoce hodnoceny jak po výchovné, tak po vzdělávací stránce. Drtivá většina církevních škol a školských zařízení má skvělou úroveň. Já se samozřejmě mohu oficiálně vyjadřovat jenom ke katolickému školství, ale z pozice vedoucího Sekce církevního školství ČBK spolupracuji s celým spektrem církevního školství, a tak z praktických zkušeností i exaktních výsledků vím, že církevní školy opravdu mají vysokou úroveň. Značná část tohoto školství je navíc zaměřená na vzdělávání a výchovu znevýhodněných či vzdělávání odborníků pro tuto oblast.
 
Kdo se v současné době podílí na financování církevních škol a jak by se měl tento model změnit, pokud by školy přišly o dotaci na provozní náklady?
 
V tuto chvíli je způsob státní dotace normativní. Za žákem jde z ministerstva určitý balík peněz, normativ. Dál se ovšem o své školy starají sami ředitele se svými týmy. Snaží se zúčastnit rozvojových programů vypisovaných zejména ministerstvem školství. Ty jsou zaměřeny zejména na asistenty pedagoga, učební pomůcky, IT techniku, psychology, speciální pedagogy a podobně. Zřizovatelé církevních škol jsou v katolické církvi převážně arcibiskupství a biskupství, řády, řehole i farnosti, u církví v ERC jsou to obdobné subjekty s jiným názvoslovím. Tito už nyní značně dotují provoz a investice do škol. Ročně jsou to desítky milionů korun. V roce 2012 to bylo zhruba sedmdesát miliónů napříč celým církevním školstvím. V tom normativu samozřejmě nejsou obsaženy peníze na investice. Ty ve veřejném školství, což jsou školy a školská zařízení zřizovaná obcemi a kraji, dodává zřizovatel. Ten má však v případě obcí a krajů výtěžnost z daní, což církve a náboženské společnosti nemají a ve stávající legislativní a zákonné podobě pravděpodobně mít nebudou. Vytváří se zde nerovnost, kdy jedni zřizovatelé mohou výtěžky z daní použít například na investice do budov, nebo na dorovnání provozu svých škol a subjekty jako například církevní zřizovatelé s těmito penězi samozřejmě pracovat nemohou.
 
Jaké konkrétní důsledky by zrušení státní dotace na provoz pro církevní školy znamenalo?
 
Návrh té novely vytváří tlak na plošné zavádění školného za účelem dorovnání výpadku státních peněz. Je dobré říci otevřeně, že školné již v menšině církevních škol ve velmi malé výši je. Je evidentní, že kvůli sociálnímu složení žáků, dětí, klientů, kteří docházejí do těchto škol a docházejí třeba i do nízkoprahových školských zařízení, které zřizují například Salesiáni, plošné školné vybírat nelze. V minulých týdnech byl argument, že církevní školy dostávají státní dotaci a ještě vybírají školné, často používán. Rád bych k tomu dodal nějaká fakta – školné se obvykle pohybuje mezi dvěma a šesti tisíci ročně a povětšinou se vybírá na gymnáziích. Neslouží, a ani sloužit nesmí, k žádnému zisku. Je využíváno ke zkvalitnění výchovně vzdělávacího procesu, konkrétně zejména na větší pestrost jazykové výuky, možnost dělení do více skupin, výukové materiály, zahraniční kontakty, zlepšení technického vybavení školy - hlavně jsou to IT záležitosti, sportovní oblast, vybavení sportovišť, výjezdy a podobně. Samozřejmě, že žáci církevních škol pocházejí často z početných a sociálně slabších rodin a školné jim je tedy často snižováno či odpuštěno, je solidární. Zároveň je i značná část školného ve většině škol použita právě na podporu sociálně potřebných žáků či studentů. To školné je navíc přiznané. V mnoha obecních či krajských školách, a zde zase vycházím z praktické zkušenosti se svými dětmi, které navštěvovaly první stupeň běžné obecní základní školy, se vybírá to, co by se dalo nazvat skryté školné na obdobné oblasti jako jsem zmiňoval v případě církevních škol při tom otevřeném školném. Tohle skryté školné je vymáháno různou formou a s různou mírou povinnosti a dobrovolnosti. Školné je zrovna oblast, o které jsme ale ochotni diskutovat, třeba v té rovině, že když určitá škola vybírá školné, mohla by dostat o to méně na státní dotaci. Zásadně však odmítáme návrh novely školského zákona rušící příspěvek na provoz.
 
Podle ministerstva školství po vypořádání majetkových vztahů státu s církví budou církve disponovat potřebnými finančními zdroji na pokrytí těchto nákladů na provoz. Co říkáte na tohle tvrzení?
 
Je to podle mě ne zcela férové. Vzdělání je veřejná služba, která je garantovaná všem občanům. Církevní školy a školská zařízení neposkytují tuto službu jen pro členy církví a náboženských společností, ale jsou otevřeny všem, lidem bez vyznání či s jiným vyznáním, než jaké je zaměření školy. Mé vlastní děti chodí na židovskou školu, přičemž jejich rodiče jsou katolík a evangelička. Jak jsem říkal, změny tlačí na vybírání školného, jeho zavedení by ale podle nás bylo diskriminační. Rodiče dětí, které navštěvují církevní školy, platí stejné daně jako ostatní lidé. Není žádný důvod k tomu, aby v případě že chtějí své děti vzdělávat ve škole, která zajišťuje vzdělávání v duchu křesťanském či židovském, byli zatíženi dalšími platbami ve formě školného. Redukcí financování církevních škol ze strany státu, stát nepřímo nutí tyhle rodiče přihlašovat děti do veřejných škol, které jsou financovány z veřejných rozpočtů.
 
Ministr Marcel Chládek přišel s touto novelou překvapivě během letních prázdnin a navíc ji chtěl nechat schválit ve zrychleném řízení v rámci jediného čtení ve Sněmovně. Proč na to tak spěchá?
 
Je to trochu nepochopitelné. Když to přeženu a uvedu na svém osobním příkladě – dnes jsem se po čtrnáctidenní dovolené vrátil do práce a přijel jsem do zásadně jiné situace v této věci, než když jsem odjížděl. Díky technice a připojení jsem samozřejmě ze zahraničí například vyráběl koncept připomínek k novele, takže jsem nebyl úplně vhozen do hluboké vody. Při setkání kardinála Dominika Duky s ministrem školství před asi dvěma měsíci ministr deklaroval, že o této věci budeme diskutovat, ale že nedojde k žádné urychlené změně. Najednou je tu velmi krátká pětidenní lhůta k připomínkování, což sice není nic protizákonného a legislativně to lze, ale není to až tak standardní. Následuje navíc pokus, aby tato novela byla schválena v prvním čtení ve Sněmovně a podobně, což vylučuje potřebnou širokou diskuzi. Takže tomuto nerozumím a přijde mi to nešťastné. Zároveň je ale důležité říct, že si vážíme otevřenosti ministerstva školství a přizvání k diskuzi, což bylo ministrem Chládkem veřejně deklarováno minulý týden v ČT24, když diskutoval Generálním sekretářem ČBK Tomášem Holubem a přizval ho k další diskuzi v této věci.