Komentář týdne: Rok kněží končí, poselství zůstává
O slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova skončil Rok kněží, který loni na připomínku svatého faráře Arského, Jana Marii Vianeye, vyhlásil papež Benedikt XVI. O užitku této pastorační aktivity pro klérus i celou naši církev uvažuje v Komentáři týdne generální vikář olomoucké arcidiecéze, otec Josef Nuzík, který se do loňského roku podílel na formaci budoucích kněží jako vicerektor olomouckého semináře.
Komentář vysíláme v sobotu 12. června v 7.30 a 18.30, reprízy v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin dopoledne.
Monsiňor Josef Nuzík hledá v komentáři odpověď na otázku užitku Roku kněží, zamýšlí se nad jeho poselstvím a přínosem. Text je k nahlédnutí níže:
Jak by se dal zhodnotit uplynulý Rok kněží, který byl vyhlášen 19. června 2009 a končí dnes, 11. června o Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova?
Když svatý otec Benedikt XVI. vyhlásil vloni tento Rok kněží, setkalo se to s mnoha radostnými ohlasy. Svatý otec dal tomu roku vlastně dva cíle:
Za prvé, aby kněží prohloubili své odhodlání k vnitřní obnově, která z nich učiní důraznější a pronikavější svědky evangelia v dnešním světě. A za druhé, abychom s hlubokou vděčností uvažovali o nezměrném daru, který kněží představují nejen pro církev, ale též pro samotné lidstvo.
Zcela určitě můžeme i podle těchto cílů tento rok zhodnotit velmi pozitivně. Pozitivní bilancování Roku kněží je jednak proto, že se mnoho věcí podařilo. Mohli bychom vypočítávat, že během tohoto roku byly uspořádány mnohé konference a přednášky o kněžství, bylo vydáno několik kvalitních knih o kněžské spiritualitě pro lepší prožívání kněžství nebo o kněžských osobnostech. Konaly se kněžské poutě do místa působení a života sv. Jana Maria Vianneye, do francouzského Arsu. Byly nabídnuty exercicie a různé duchovní obnovy a setkání pro kněze. Třeba u nás v olomoucké arcidiecézi se otec arcibiskup Jan setkal postupně se všemi kněžími jednotlivých děkanátů při přátelském rozhovoru, modlitbě, při společném stolu a vzájemném sdílení. Mnozí kněží, kteří běžně nepřichází na arcibiskupství, přijeli společně se svými kněžskými kolegy.
Asi ve všech farnostech i mezi věřícími se více o kněžství, nejen o konkrétních kněžích, mluvilo. Mnozí věřící se více za kněze modlili. Ve více farnostech kněz rozdal jména kněží své diecéze mezi farníky s úmyslem, aby na konkrétního kněze více myslili ve své modlitbě.
K pozitivnímu bilancování Roku kněží musíme však přidat především to, že se asi každý kněz více ve své modlitbě, četbě i rozjímání zabýval darem, kterého se mu dostalo skrze přijetí svátosti kněžství a objevoval, v čem může prožívání své kněžské služby posunout do předu.
Každý rok, který má určité duchovní zaměření nakonec skončí, tak jako končí v tyto dny Rok kněží. Zanechává nám ale živou stopu, mnoho vnitřních prožitků a nových zkušeností. A tak poselství Roku kněží zůstává:
Kéž v nás kněžích zůstane pevné odhodlání prožívat svůj kněžský život tak, aby na každém z nás bylo vidět, že je knězem rád.
A ať ovoce Roku kněží zůstane i ve všech věřících a v církvi, abychom všichni měli radost z toho, že nám na cestu tímto světem dává Pán kněží a mnoho velkých darů, kterých se nám dostává skrze jejich službu.
