Komentář: Stačí církevní školy na šikanu?

Skutečnost, že církevní školy kladou vedle vlastní výuky důraz i na pěstování dobrých vztahů mezi pedagogy a žáky i mezi školáky navzájem, vytváří dobrý předpoklad prevence šikany, nemůže však sama o sobě tento jev zcela eliminovat, uvedl u kulatého stolu České biskupské konference Michal Kolář ze Společenství proti šikaně. "Šikana je paradoxní, bizarní a do určité míry se vymyká zdravému rozumu," řekl a připomněl, že podle současných studií se s některou formou šikany (většinou v počátečním stadiu) setkalo kolem 40 procent žáků základních škol u nás. Podle Koláře účinný postup proti šikaně vyžaduje vědomosti o tomto jevu, o chování obětí i agresorů, a stává se tak do značné míry odbornou záležitostí. "Ten problém je celospolečenský, alarmující a je potřeba ho řešit na úrovni celospolečenské a systémově, ovšem je to zcela na začátku. Ta situace se dá zlepšit určitě v té konkrétní škole, konkrétní třídě. Musíme vyjít z toho, že šikana je těžká porucha vztahů ve skupině a z tohoto hlediska je nejlepší prevencí pedagogická komunita, budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů. V tom mají křesťanské školy velké zázemí," uvádí Kolář, ale připomíná, že ani to nemusí stačit a jde spíše o předpoklad eliminace šikany, nikoli jejího úplného vymýcení. I církevním školám podle něj hrozí nebezpečí, že jev může bagatelizovat či zakrývat, aby zachovala dobrou pověst.