Komentář Pavla Jajtnera v čase politické krize: Jánošík naruby

Jánošík naruby
Komentář týdne (21), duben 2011.

V posledních dnech můžeme jen žasnout nad tím, jak rychle stárnou včera ještě aktuální témata, která hýbala celou společností. Nepředstavitelný skandál včerejška úplně pohltí ještě děsivější skandál dneška. Všichni známe legendy o zbojnících, kteří bohatým brali a chudým dávali. Symbolem za všechny je literárně i filmově mnohokrát stylizovaný Juro Jánošík.

Dnes jsme svědky toho, že je jednodušší a výhodnější, protože bez trestu a bez rizika, chudým brát a bohatým dávat. Čím jiným je plánované zvýšení daně z přidané hodnoty, než tímto jánošíkovstvím naruby? Protože jsou i jiné možnosti, jak snížit zadlužení a vydělat na důchody, není to nic jiného než projev naprosté bezradnosti naší současné vlády. Podle jejích plánů budeme platit nejvyšší nepřímé daně v Evropě, a to i ze základních potravin a kulturních statků, zeména knih. Kromě jiného je tato politika podkopáváním vzdělanosti národa, která už beztak není valná.

Jíst, oblékat se, bydlet, topit a svítit musíme všichni. V tom nejzákladnějším je osobní spotřeba přibližně stejná, bez ohledu na příjmy. Zvýšení nepřímých daní proto postihne nejvíc ty nejchudší. Jeho dopad je tím krutější, čím menší příjmy člověk má. Je rozdíl, zda oněch 17,5% z veškeré osobní spotřeby zaplatí manažer s platem 100 a více tisíc měsíčně, nebo žena, která odměnou za to, že svědomitě vychovala 4 děti, kvůli kterým pracovala dlouhé roky jen na zkrácený úvazek za málo peněz, má dnes necelých 6 tisíc měsíční penze. Z toho se vyžít nedá. A ještě doplácet na neschopnost vlády?

Současná vládní koalice slíbila před volbami nezvyšovat daně. Jedna z koaličních stran se dokonce dostala do parlamentu jen proto, že slíbila skoncovat s prohnilostí ve státní správě a nepředstavitelnou korupcí kolem státních zakázek. Dnes touto stranou otřásá korupční skandál neslýchaných rozměrů. Vyšlo najevo, že cílem působení této strany ve vládě bylo plánovité rozkradení miliard určených na státní zakázky. Ze zažité praxe posledních vlád se stal reálný podnikatelský záměr.

Každá rozumně hospodařící rodina v situaci, kdy její příjmy poklesly, odloží velké investice. To je rozumné. Kdo by nechtěl mít krásný dům, pohodlný a zánovní automobil, každoroční dovolenou v cizině …?  Ale žít se dá i bez toho. Není třeba mít všechno hned. Kdo se zadlužuje tam, kde to není nezbytně nutné, nejen, že se chová neodpovědně, ale trestá sám sebe. Platí totiž úroky, a tak živí lichváře. Tak je tomu v běžném životě, například v rodině. V hospodaření státu je tomu jinak. Nepatrná menšina jedněch neodpovědně nadělá zbytečné dluhy a drtivá většina jiných, která si to nepřála, ale nemohla se bránit, pak ty dluhy bude platit.

Místo toho, aby se naše vláda, pokud se udrží, chovala jako každý rozumný hospodář a omezila investice tam, kde to není nezbytně nutné a skoncovala s korupcí, bude chudým brát… Protože to je snadné.

Je zde ještě jeden zlovolný aspekt: vláda zdůvodňuje nutnost zvýšení nepřímé daně nezbytností provedení důchodové reformy. Vedlejším efektem této rétoriky je prohlubování propasti mezi generacemi. Už tak jsou penzisté většinou mladé generace nenáviděni. Stačí jen nahlédnout na některé internetové stránky, kde se v anonymitě projevuje tato nenávist zcela otevřeně a hrozivě. Kdo dnes zná čtvrté přikázání – „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“? Takto se buduje cesta k legalizaci vraždění starých lidí, které má paradoxní název eutanazie, dobrá smrt. Co je dobrého na nedobrovolném sprovození ze světa?

Zvyšování daní je vždy nepopulární. Politicky to znamená podat současné opozici příští vyhrané volby na stříbrném podnosu. To si žádný z voličů současných vládnoucích koaličních stran nepřál. Jak mohou takovýto podvod, takovouto zradu na voličích připustit? Toho si současná vláda musí být přece vědoma. Jak velkou skupinu představují kmotrovské mafie? Počet hlasů jejich příslušníků se nedá srovnat s masou rozhořčených chudých, kteří této vládě vystaví účet za to, že je oklamala, obelhala a potrestala. Není však hlas jako hlas. Kmotrovské mafie platí volební kampaně. Obyčejný volič s příjmy na hranici sociálního minima si poslance, senátora, soudce, ministra nebo vysokého úředníka koupit nemůže. Mafiánský kmotr ano. Vzniká tak karikatura demokracie, kdy nakradené miliardy jediného člověka mu dávají větší moc, než jakou představují desetitisíce hlasů prostých voličů.

Máme vůbec ještě demokracii? Není to spíše oligarchie (tj. vláda malé skupiny) nebo dokonce ochlokracie (= vláda lůzy)? Dokážeme žít bez dluhů a postarat se o chudé? Je tato společnost schopna dostihnout a potrestat mafiánské kmotry? Ať tak či onak, za všechno si můžeme sami. Vždyť naše teoretické právo, poslat vládnout ty, jejichž agenda bude naší agendou, stále ještě platí.

Velký papež Jan Pavel II, jehož letošní blahoslavení 1. května se blíží, napsal: „Bohatství národů závisí na ctnostech.“ O tom není pochyb. Hospodářské zázraky v některých zemích světa v minulém století ukázaly pravdivost této teze. Národy postižené válkami, bez koloniálních říší a bez přírodního bohatství, dosáhly nebývalé prosperity díky ctnostem: píli, skromnosti, poctivosti, pracovitosti, obětavosti, vzdělanosti, kázni, smyslu pro povinnost a solidaritě svých občanů.

Naše mozky a naše ruce jsou největší přidanou hodnotou všeho, co jako společnost produkujeme. Na tomto paradigmatu nelze nic změnit. Proto je nezbytné znovu jej objevit a uvést v život. Svéprávným občanům a voličům zde nestojí v cestě nic, kromě jejich lhostejnosti, jež v praxi znamená, že nekonají, co mají konat. Lhostejnost je vina, ač obvykle za vinu pokládána není.  Oč je plíživější, o to je nebezpečnější. Nebuďme proto lhostejní a trvejme na své voličské svéprávnosti. Jedině tak můžeme přestat být pasívními subjekty neprofesionálního vládnutí a Jánošíka naruby nepřipustit.
 
 
Na Losím gruntě, 11. dubna  2011
Pavel Jajtner