Klid a dobrou paměť - glosa k restitučním vášním

Nejsmutnější pochopitelně je, že vyjádřování špiček ČSSD vychází ze společenských nálad, které vydávají tristní svědectví o povědomí spravedlnosti a potřebě napravovat křivdy. Svérázná je také představa Bohuslava Sobotky o jednání - to, má-li být efektivní, by se mělo obejít bez mediálních vyhlašování požadavků provázené dehonestujícími výroky na adresu partnera, případně demagogií, jež si neváhá k obrazu svému přibírat papeže Františka.

Co ale s tím? Především zachovat klid. Církev byla oblíbeným otloukánkem politiků prakticky kdykoli v novodobých dějinách a její podstatu neohrozí ani další svolávání proticírkevních nálad. Na místě je trpělivost spojená s nadějí, že přinejmenším přemýšlivější část veřejnosti bude schopna přijmout fakta - že částka rozdělená do rozsáhlého časového období rozhodně nezpůsobí zbohatnutí církví, že naopak připraví veřejnou kasu o břímě plateb náboženským společnostem, že není důvod se domnívat, že by církve přestaly vykonávat svou službu v sociální oblasti či školství, když ji vykonávaly v posledních dvaceti let v situaci velmi omezených finančních zdrojů a mnohdy nejasné legislativy, že neexistuje žádný věcný důvod pro vyjmutí církví z nápravy křivd spáchaných komunistickou totalitou, když jiní restituenti alespoň částečné spravedlnosti dosáhnout mohli.

Hodí se také uchovávat v paměti výroky, které svědčí nejen o smýšlení našich politických špiček o církvích - jsou výmluvnou výpovědí o tom, za jak významné považují nositelé politické moci spravedlnost, čest či pravdivost. Nějak to dopadne a až budoucnost ukáže, zda platí domněnka, že si svým brojením proti restitucí Sobotka připravuje půdu pro odpověď svým stranickým oponentům, že neplní (nesplnitelný) volební program. Otázka pro všechny, zda chtějí mít v čele svého státu lidi demagogicky útočící na náboženské představitele, však zůstane - a bude opět na veřejnosti, jak ji zodpoví.

Filip Breindl