Když se do samozřejmých věcí vloudí politika
Několik poznámek k projednávání návrhu zákona o majetkovém vypořádání státu s církvemi.
Střezte se toho, aby se vaše záležitosti staly municí v rukou politiků - chce se zvolat v souvislosti s parlamentním projednáváním vládního návrhu majetkového vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi. Pánové a několik dam připomínali během úterního odpoledne ve sněmovně (během toho, co jednací řád eufemisticky nazývá rozpravou) vesnické pasáčky, kteří si plní kapsy kamením, aby zaútočili na kluky na vedlejší louce. Rozehráli tak další z mnoha ukázek politického folkloru, která už však nemůže nikoho příliš zaskočit, zvláště byl-li dotyčný v republice v době prezidentské volby.
Proč se vcelku věcný problém (zablokovaný obecní majetek, vyplácení mezd duchovním ze státní kasy atd.), o potřebě jehož řešení vcelku není sporu, dostal do soukolí ryze politických třenic? Odročení hlasování v prvním čtení je věc, kterou oponenti paradoxně odkládají debatu, po níž druhým koutkem úst volají - jenže proč vyměnit lákavé kolbiště na stránkách médií za suchopár věcné debaty, kterou nikdo nesleduje? Navíc když se tu jeví šance popíchnout vládní koalici (den před hlasováním o vyslovení nedůvěry kabinetu se to docela hodí, není-liž pravda?), případně dát premiérovi najevo, že mě (Tlustého) na vedlejší kolej stavět opravdu, ale opravdu neměl. Bylo by přece politicky pošetilé ztratit pozornost parlamentních zpravodajů, kteří nám už od února baští výkřiky o výměně církevního majetku za prezidentské křeslo (ještěže mezi nimi nejsou velcí šťourové, kteří by nám připomněli, že jsme ministra Jehličku peskovali, ať se nevytahuje, že navázal na naši dobrou práci). Rovněž komunistům se - zdá se - vyplatí umlčet těch svých pár starostů, kterým neřešená situace hubí rozvoj obcí, a doufat ve voličskou lákavost proticírkevní rétoriky, zvláště ve spojení s na první pohled vysokou částkou a dlouhou dobou splácení.
Co bude dál? Protože vláda nepadla a naopak se blíží krajské volby, nelze očekávat od opozice přílišnou vstřícnost - vzdát se možnosti nadále pokřikovat o přeběhlících a korupci (což je sice výsada opoziční strany, ale jaksi příliš nezapadá do problematiky blokovaného majetku). Naopak v ODS, před níž stojí náročný úkol obhájit drtivé vítězství v krajích z roku 2004, jistě poroste tlak na zklidnění Vlastimila Tlustého a spol., a on sám dokáže rozpoznat míru a popichování Mirka Topolánka a s ním spojenou příjemnou stránku novinových rozhovorů nepřežene k rozvratu strany, takže po mnoha přestřelkách by síla slabé koalice mohla ve sněmovně prosadit svou. Na druhou stranu je možné, že se koalice dávno předtím rozpadne kvůli nějaké prkotině a dohoda 17 církví s vládou se tak či tak stane složkou dokumentů odložených ad acta. Člověk by rád doufal ve zdravý rozum, ale nesmí zapomínat, že tím se klukovské šutrové bitvy nikdy neřídily ...