Je potřeba se vyrovnat s minulostí a vzájemně si odpustit, říká publicista Hanák

Kněz působící ve farnosti Bohdalice-Pavlovice nedaleko Vyškova získal za svou dokumentaristickou práci řadu ocenění. Nevyhýbá se ani spolupráci s divadlem a přednáší na Fakultě Sociálních Studií v Brně. Ve spolupráci s Českou televizí se podílí na připravovaném dokumentárním cyklu Zakázaný Bůh, pojednávajícím o životě křesťanských společenství za totalitního režimu.

Jednou měsíčně slouží Jan hanák mši svatou v bývalé káznici na Cejlu, která v minulosti sloužila jako mučírna komunistického režimu. V souvislosti s těmito tématy následovně hovořil o smíření a odpuštění: "Podstatná pro mě není ani tak historická paměť, ale to, jací jsme my dnes a tady. A třeba i to, jak se vyrovnáváme s traumaty i radostmi, které nám přináší historie. Pouť smíření v roce 2015 nebyla připomínkou vyhnání. Přesně naopak. Pamatuju si tu situaci, kdy na začátku zimy 2014 jsme se ve třech sešli v kavárně a přišel takový nápad: Co takhle to, co pořádá Jarek Ostrčilík už léta jako upomínku toho pochodu smrti z Brna do Pohořelic, při 70. výročí úplně otočit a změnit? Pořád je nevyhánět, ale naopak je pozvat zpátky. Uvědomit si, že to patří k nám, že ty hrozné věci, co se staly, k nám opravdu náleží. Například když se shazují sochy - já tomu rozumím, proč se to děje. Ale nemyslím si, že je to uzdravující. Když tu sochu shodím, je to snaha vygumovat tu konkrétní osobu nebo událost z dějin. Ale ona je součástí našich dějin, a vygumovat ji nikomu nepomůže. Je potřeba se jí nějak postavit. A to, co je tedy zásadní, je fakt, že ta pouť Smíření už nemůže být připomínkou pochodu smrti. Má to být pouť smíření, má tu tedy jít o smíření, a smíření bez odpuštění není možné. Hledat kde to začalo? To můžeme i donekonečna, to je nesmysl. Je potřeba jednou říct: ,Odpusť.' A to vzájemně."

Celý rozhovor s Janem Hanákem si můžete poslechnout v podcastových aplikacích Spotify, Soundtier, Apple Podcasts či Google Podcasts.

Autor: Veronika Lusková