Glosa: Sobotkova představa o vyjednávání
Zasloužené pozornosti se dostává výroku ministryně spravedlnosti Heleny Válkové o tom, že "ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo." Ze zřetele by však nemělo zmizet ani poslední vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky k záležitosti, jež se stala evergreenem sociální demokracie - kritice zákona o majetkovém vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi.
Ne snad, že by od Sobotky zaznělo něco nového - svými výhradami vůči objemu restitucí, realizaci zákona či okolností jeho předloňského schválení se nikdy netajil a přinejmenším v posledním bodu mu musí dát alespoň trochu za pravdu každý, kdo si vybaví starost Petra Tluchoře a spol. o autentickou pravicovou politiku nebo stálý důvod k jednání Karolíny Peake. Zajímavé je nynější Sobotkovo vyjádření především proto, že v několika citacích koncentruje všechny významné nešvary naší politické kultury.
"Sociální demokracie předkládá nové a nové návrhy, ze strany církví jsme bohužel zatím ještě nenašli pochopení, to znamená ta vstřícnost církví byla zatím velmi omezená, řekl bych do značné míry formální," řekl premiér podle ČTK novinářům ve sněmovně, kteří ho oslovili v souvislosti s večerní schůzkou s představiteli církví a hnutí ANO v Lidovém domě. Jindy vcelku korektní Sobotka tentokrát neodolal zdejší módě mediálního ostřelování protivníka, což je jistě efektní pro část veřejnosti, která se tetelí blahem při sledování sporů, nikoli však efektivní pro výsledek samotného jednání, jemuž tak předurčil zajisté konstruktivní atmosféru. Nabízí se tak otázka, zda celé vytvoření jednacích týmů nebylo ze strany ČSSD a ANO jen gestem směrem k veřejnosti a umělým nastolením situace, v níž politici mohou pronášet části obyvatelstva kvitovanou kritiku restitucí.
Zajímavá je rovněž premiérova logika vyjadřující, že vstřícný je takový partner, který, je-li bombardován množstvím návrhů, alespoň některému vyhoví. Avšak málo platné, pokud návrh není pro protistranu dostatečně zajímavý, je zcela legitimní, když ho odmítne. Pokud by při tom předváděl různé obstrukce či názorové přemety, mohla by být kritika na místě, avšak církve své stanovisko prezentovaly na počátku a nezměnily - premiéra vyslechneme, pokusíme se mu vysvětlit vlastní pohled na věc, nespatřujeme důvod ke změně. Proč by mělo dojít ke snížení finanční náhrady, když výpočty expertů obou stran prokázaly přiměřenost stanovené částky, Sobotka nevysvětlil aní církvím ani veřejnosti.
Zajímavá je rovněž neskrývání skutečnosti, že když to nepůjde po dobrém, bude to muset jít po zlém - legislativní změny nevyloučil ani Sobotka, ani vedoucí vyjednávacího týmu ČSSD Alena Gajdůšková ani její kolega z ANO Radek Vondráček. Je to přinejmenším neslušné k partnerovi při jednání, navíc i Sobotka připouští, že politici zatím nemají analýzu, jak by případný zásah poznamenal stávající smlouvy o vydávání majetku, které nelze zpětně rušit. Nemluvě o pravděpodobných potížích s třetím koaličním partnerem - lidovci, kteří nepovažují za potřebné platný zákon měnit.
"Když se podíváte na to, jakým způsobem byly schváleny církevní restituce v českém Parlamentu, tak to trošku připomínalo to, jakým způsobem se hlasovalo na Ukrajině za různých ukrajinských vlád v minulých letech," řekl také Sobotka a i když tím nedosáhl pomyslných výšin nevkusu jako ministryně jeho vlády Válková, rozhodně nakopl těžce zkoušenou a trpící politickou kulturu do velmi citlivých míst. Možná mu někdo poradil, aby následoval styl svého stranického kolegy Lubomíra Zaorálka, jenž jako ministr zahraničí v současné ukrajinské krizi nemá tolik času navazovat na své loňské protirestituční výpady. Ukazuje se, že k nim se vždycky někdo z politiků uvolí.
