Glosa: Mediální výbuch v Praze i Brně
Hlavní událostí pondělního zpravodajství většiny tuzemských médií se stala exploze v centru Prahy a její důsledky. Právem - jde jistě o závažnou věc, která se dotkla mnoha lidí. Následující úvaha se zamýšlí nad tím, zda bylo při informování nutné použít některé postupy, které v mnohém charakterizují současnou žurnalistiku.
Osoby označované jako zvláštní zpravodajové či reportéři zachmuřeně líčí obrazy zkázy, které výbuch přivodil. Budiž, klidný kout Prahy nejde příliš dohromady s rozbitými okny, sutí a zkrvavenými lidmi a povinnost zpravodajských médií vyslat své lidi na místo je nezpochybnitelná. Sporné ovšem je, zda rétorika živých vstupů musela tolik připomínat válečné zpravodajství - patrné to bylo zejména při improvizovaném brífinku s premiérem Petrem Nečasem - a zda by se profesionální žurnalista navzdory tlaku chvíle neměl oprostit od potřeby šířit výpovědi typu "nikdo by nečekal" nebo "nikdo si nedovede představit, co by se stalo, kdyby ..." Právě profesionální žurnalista by měl vědět, že k podobným událostem - jakkoli politováníhodným - dochází a mnohdy mají i tragičtější následky, jako letošní exploze panelového domu ve Frenštátu pod Radhoštěm nebo výbuch plynu, který v červnu 2004 způsobil zřícení domu v Tržní ulici v Brně. Některé momenty mediálního pokrytí pražské exploze připomínaly přípravu žurnalistů na zpravodajské pokrytí teroristického útoku v metropoli a lze si jen přát, aby už nedocházelo k podobným generálkám ani k premiéře v ostrém provozu. Pak by nebyl čas cokoli glosovat - ani podivuhodnou logiku rozostřování registračních značek zaparkovaných vozidel a reklamních poutačů v kontrastu s ostrými záběry zakrvavených lidí.
Události v Praze poněkud do ústraní odsunuly dění v Brně, které se - soudě podle zpráv - chystalo na invazi nesmírně agresivních a zřejmě i ozbrojených příznivců Baníku Ostrava. Čtenář i televizní divák se mohl dozvědět o šíři policejních opatření, mezi nimiž nechybělo ani připravené nasazení vrtulníku. Škoda, že namísto omílání frází o plné pohotovosti někdo z reportérů nepoložil prostou otázku, zda někdy třeba zrovna enormně drahý vrtulník pomohl rozplést nějaké velké ohrožení ze strany agresivních fotbalových příznivců. Každého koncesionáře jistě může potěšit, že veřejnoprávní televize nešetřila prostředky, aby o tomto ligovém zápase informovala - kromě dvoučlenného týmu komentátorů, rovněž dvou členů sportovní redakce, kteří mají na starosti úvod, poločasovou přestávku a události po utkání, a reportéra u hřiště na místo vyslala také zpravodajskou redaktorku brněnského studia, která potvrdila, že k větším incidentům nedošlo, což kopíruje průběh "rizikového zápasu" už několik let (půvabný byl dotaz moderátorky ze studia "dokdy mají Brňané zůstat ve střehu?"). Její kolega mající v brněnské ČT na starosti sport pak mohl do živého vysílání popsat trestný kop brněnské Zbrojovky, který ovšem brankou neskončil. Enormní nasazení koncesionáři financované techniky i lidských zdrojů ovšem nepřineslo o mnoho více než výsledek 2:1, který potěšil většinu z 5293 diváků na stadiónu.
Částečné vysvětlení této žurnalistické úrovně mohl odhalit divák následujícího přenosu ze slavnostního večera s oceňováním aktérů letošní hokejové ligy. Mezi bizarními tituly různých představitelů sponzorských firem možná trochu zaniklo, že předávající jedné z cen Ota Černý byl uveden - nejspíš bez ironie - jako "legenda české sportovní žurnalistiky." Laskavý čtenář nechť si sám dovodí, "co z toho plyne pro občana."
Filip Breindl
