Ekumenická porota: Filmy v Karlových Varech otevírají otázky, na které musí reagovat i církev
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech není podle představitelů církví pouze přehlídkou filmových hvězd a červených koberců. Filmy promítané v hlavní soutěži podle nich citlivě odrážejí proměny společnosti, otevírají etické i duchovní otázky a mohou být inspirací pro dialog o současném světě. Právě taková díla každoročně oceňuje Ekumenická porota, jejíž členové a hosté se setkali na tradiční debatě nazvané Číše vína s ekumenickou porotou.
Jaké místo má spiritualita na jednom z nejvýznamnějších filmových festivalů ve střední Evropě? Právě této otázce se věnovala diskuse za účasti plzeňského biskupa Tomáše Holuba, předsedy Ekumenické rady církví v České republice a synodního seniora Českobratrské církve evangelické Pavla Pokorného a filmového publicisty Lukáše Jirsy, dramaturga a vedoucího pražského studia televize Noe, který je zároveň členem Ekumenické poroty.
Podle Pavla Pokorného jsou filmy citlivým ukazatelem změn, které společnost prožívá. Právě proto považuje festival za důležité místo pro vnímání současného světa. „Já rozumím filmovému umění jako takovému lakmusovému papírku, který nám ukazuje změny nálady ve společnosti a ve světě. Filmy je nějakým způsobem citlivě odrážejí, a tak mě vždycky zajímá, co se tady promítá, jaká jsou to témata a jaká je tu atmosféra. Myslím si, že jako duchovní a jako církev na tato témata musíme umět reagovat ve svých kázáních i ve své pastoraci,“ uvedl.
Tomáš Holub popsal propojení mezi církví a filmovým festivalem prostřednictvím osobní zkušenosti z cesty z Velehradu, kde se konaly Dny lidí dobré vůle. Kvůli nehodě kamionu strávil několik hodin v koloně na dálnici, což se pro něj stalo obrazem současné situace církve. „Včera jsme se vrátili z Velehradu a připomínali jsme si kořeny křesťanské identity. Dnes jsme v Karlových Varech, kde to není o tradici ani o kořenech, ale o vizích do budoucnosti. My jako církev stojíme v kolonách a nevíme, kudy se dostat z jednoho světa do druhého,“ řekl Holub.
Podle něj právě hledání cesty mezi tradicí a současným světem představuje jeden z největších úkolů církevních představitelů. „Ten přejezd z Velehradu do Karlových Varů mi ukázal, co je největším úkolem nás, kteří neseme odpovědnost v církvi – tuto obrovskou nemožnost věci přemostit přece jen s Boží pomocí dát dohromady. A jak? Pán Bůh nám pomáhej,“ dodal.
Filmový publicista a člen Ekumenické poroty Lukáš Jirsa upozornil, že mediální obraz festivalu bývá často zjednodušený na společenské události a příjezd filmových hvězd. Podstata festivalu se podle něj odehrává především v kinosálech. „Mediální scéna, která registruje jen večírky, červené koberce a hvězdy v luxusním oblečení, může být zavádějící. Ve chvíli, kdy se zhasnou světla kinosálu, se diváci ve většině případů setkávají s radostmi i bolestmi tohoto světa,“ uvedl Jirsa.
Připomněl také motivaci samotných tvůrců soutěžních snímků. „Filmaři a umělci, kteří zde prezentují svá díla, nedělají filmy s vidinou velkého zisku, ale z potřeby vyslovit se k podmínkám lidské existence v současném světě,“ doplnil.
Ekumenická porota uděluje na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary svou cenu od roku 1994. Každoročně oceňuje film z hlavní soutěže, který vedle vysoké umělecké úrovně přináší významný společenský, etický nebo duchovní přesah. Její členy jmenují mezinárodní křesťanské organizace INTERFILM a SIGNIS.
Pslechnětě si celý rozhovor:
Foto: Ben & Manfred Thomas
