Dušičky: Lidé se dnes modlí za své blízké zemřelé
Lidé dnes vzpomínají na svoje blízké, kteří zemřeli. Druhý listopadový den se připomíná Památka zesnulých, lidově Dušičky. V kostelech po celé zemi dnes budou sloužené vzpomínkové mše za všechny věrné zemřelé.
Například plzeňský biskup Tomáš Holub pořádá večer v katedrále svatého Bartoloměje akci nazvanou Svíce pro naše zemřelé. Každý, kdo ztratil některého ze svých blízkých, může za ně přijít zapálit svíčku či napsat jejich jména na připravené lístky. Biskup předá lístky komunitě trapistických mnichů z kláštera v Novém Dvoře, které tyto osoby a prosby začlení do svých modliteb.
Dušičky jsou vzpomínkou na zemřelé, kteří podle katolického pojetí nejsou ještě dokonale připraveni ke vstupu do nebe a jsou ve fázi takzvaného očišťování, které tato církev nazývá očistcem. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Veřejné slavení vzpomínky na všechny zemřelé zavedl benediktinský opat Odilo z francouzského kláštera Cluny po roce 998. Od 14. století zdomácnělo i v Římě. Zvyk slavit v ten den tři mše za zemřelé potvrdil v 18. století papež Benedikt XIV. Od roku 1915 to bylo rozšířeno na celou katolickou církev.
Dušičkám předchází první listopadový den svátek Všech svatých, který je podle katolického pojetí společnou slavností lidí, kteří již vstoupili do nebe a jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe otevřel.
V anglosaských zemích je oslava památky zesnulých spojena s veselicí s názvem halloween, která v poslední době získává oblibu i v Česku.
Tématu dušiček se věnujeme i v pořadech na Radiu Proglas. V pátek 3. listopadu ve 20.15 si můžete například vyslechnout rozhovor se spirituálem Biskupského gymnázia v Brně Davidem Ambrožem o církevní praxi vyprošování plnomocných odpustků našim zemřelým. P. Ambrož se mimo jiné vyjádřil i ke zmíněnému rozšířenému svátku Halloween.
„Dlabání dýní skutečně asi nemá žádnou větší duchovní hloubku, nicméně také vychází z takové té ochrany před zlem. Ale tu ochranu člověk hledá jinde, než u Pána Boha. A když hledáme ochranu, řekněme v nějaké duchovní sféře, v jiné, než v té Boží, tak nejspíš nás to bude hodně mrzet. Proto si myslím, že i tato tradice člověka nějakým způsobem svádí na špatnou cestu a je důležité ji odmítnout a i varovat, říct: ´Pozor, toto není věc Boží´. Boží věc je věc lásky, ne strachu“, vysvětluje P. Ambrož.
(Zdroj: ČTK, Proglas)
