Dostojevskij je přístupný každému hloubavému čtenáři

O okolnostech Dostojevského skonu se dozvídáme z publikovaného deníku jeho manželky. Podle Pavla Ambrose tato událost dobře vyjadřuje zakořenění vrcholného představitele ruského realismu v křesťanství: "Když se Dostojevskému podařilo splatit všechny dluhy a zdálo se, že rodina konečně bude zabezpečená, tak najednou, když posunoval nějakou skříňku, přetrhl si tepnu a bylo jasné, že se jeho život blíží ke konci. V poslední den si zavolal celou rodinu, náhodně otevřel evangelium a četl úryvek o Janu Křtiteli, který se podvolil Boží vůli a přes svou námitku pokřtil Ježíše. Dostojevskij na to řekl: Tak to je můj naplněný život. Já teď nedělám to, co sám chci. Teď mě Kristus volá k sobě."

V křesťanství Dostojevskij čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Silně vnímal lidskou osobu jako způsob, kterým se člověk přibližuje k Bohu. Často se věnoval také vztahu mezi společností a jednotlivcem. Hledal, jak se svoboda jednotlivce může projevit v systémech, které vždy vytvářejí určitý tlak na člověka. "Odmítal povrchní křesťanství. Dostojevskij byl prorokem plíživého ateismu, který se v Rusku i v Evropě v 19. století objevoval. On odmítal křesťanskou pasivitu. Naopak ukazoval, že je třeba tváří v tvář člověku, který je zmítán všemi těmi vášněmi a riziky, pracovat na tom, aby se objevil křesťanský smysl svobody," uvedl profesor Ambros.

Jsou myšlenky Dostojevského díla čtenáři snadno přístupné? Jaký k němu hledat klíč? Na tyto otázky Pavel Ambros odpovídá: "Já myslím, že k Dostojevskému může přistoupit každý, kdo se trošku zabývá otázkou člověka. Ten, kdo chce hlubinu lidské duše prozkoumávat nejen z té krásné strany, ale chce vidět člověka, který zápasí mezi dobrem a zlem, mezi chudobou a bohatstvím. Pro každého, kdo vnímá jednotlivé kulturní proudy, které ho ohrožují, a chce si v sobě udělat pořádek, je Dostojevskij jako dělaný."