Církev k médiím: Hovořit pevně, ale bez zvyšování hlasu

"Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat." Věta legendárního českého polyhistora (tedy zajisté i novináře) Járy Cimrmana vcelku přesně popisuje situaci, v jaké se nachází křesťansky orientovaná žurnalistika. Jistě existuje mnoho prvků, které takto hodnotově zaměřený mediální pracovník odsuzuje - bulvarizace, agresivita, pasivita příjemce působící rostoucí jednostrannost komunikačního procesu, mizející hranice mezi zpravodajstvím a zábavou, tlak na rychlost na úkor ověření informace, vytrácející se respekt k objektu medializace, soukromí ... Není od věci na tyto skutečnosti poukazovat, současně je však třeba vědět, že nestačí pouze lkát - popisovaný stav poskytuje příležitost použít momentálně moderní formy k vlastnímu účelu, k šíření informací o díle dobrých lidí, k rozšíření přístupu k aktuálnímu a třeba stále aktuálnějšímu zpravodajství, k představení příběhů, jež oproti povrchnosti mýdlových oper nabízejí dobrý příklad a zdůrazňují svou oporu v respektu k lidské důstojnosti.

Římský seminář poskytl řadu příkladů, jak na to. Byla jím například sociální kampaň italské biskupské konference vedená prostřednictvím krátkých videoklipů. Stejnou formu zvolili i producenti připravující krátké snímky i rozhlasové pořady o pronásledované církvi ve světě. Nové způsoby hledá i platforma vatikánského zpravodajství RomeReports a - jak se účastníci semináře dozvěděli - s inovativním způsobem informování o církvi přichází také italský list La Stampa, považovaný za spíše liberální deník. Většina těchto aktivit staví zásadním způsobem na zprostředkování svědectví konkrétního člověka - s vědomím, že trend současné mediální scény určuje záliba v reality-show, a usměrněním této skutečnosti k lidem doopravdy zajímavým, ne mediálně vděčným pro ochotu udělat před kamerou cokoli.

Pro účastníka z České republiky je seminář příležitostí provést srovnání se zbytkem světa. Zní to jako téměř z jiné planety, když jsou mediální církevní pracovníci povzbuzováni k lobbování pro církev - v naší zemi je lobbista považován za někoho, kdo nepříliš čistými metodami pomáhá nepříliš důvěryhodným lidem k veřejným penězům, ale jinde je jeho počínání chápáno jako prostřednictví, vytváření prostoru pro setkání a diskusi. Netřeba ztrácet ze zřetele - jak zdůraznil jeden z řečníků - že hůře se útočí vůči někomu, s kým se osobně znám.  Při sledování britské prezentace projektu Catholic Voices (katolické hlasy), jenž je založen na mediálním vzdělávání věřících, kteří pak sami ve sdělovacích prostředcích vedou polemiku o církevních záležitostech, si lze klást otázku, co chybí nám k odstartování podobné věci - a třeba přiznat, že docela hodně, jak zaznělo i na březnovém semináři v Proglasu na téma Mediální gramotnost křesťanů. 

Tuzemské církevní prostředí má jistě co dohánět v oblasti předávání zpráv, zejména co do formy a aktuálnosti. Dosažená profesionalizace pozic tiskových mluvčích klíčových církevních institucí vytváří pouze první předpoklad, aby se mediální komunikace posouvala s dobou, jež letí dopředu rychleji než myšlenková základna. Je nabíledni, že v tomto procesu by si své měli říci také pracovníci křesťanských médií v Česku, kteří snad mohou vytěžit z jedné z nemnoha výhod svého nízkého počtu - vzájemné znalosti, respektu, ochoty pomoci si navzájem, snad i schopnosti vytvářet společenství. Americká novinářka, která v Římě připomněla, že informování o Kristu a jeho lidech je nejlepším možným mediálním produktem, zasela semínko povzbuzení na dlouhé cestě plné překážek a limitů vlastní nedokonalosti. Kéž je pobídkou k - slovy jiného římského řečníka - k zajetí na digitální hlubinu.

Z Říma pro Radio Proglas

Filip Breindl