Biskup Malý: Kubánské Dámy v bílém ukazují opravdové ženství

Jeho členky, příbuzné stíhaných oponentů totality bratří Castrových, pořádají při cestě na nedělní bohoslužbu v Havaně shromáždění požadující demokratizaci Kuby. Solerová během své evropské cesty navštívila i Prahu, setkala se s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a biskupem Václavem Malým, který kubánský disent dlouhodobě podporuje. Proglasu pražský světící biskup o společném setkání také řekl:

"Trochu mě zarazilo to, že mluvila vysloveně o hladu některých vrstev na Kubě a že ekonomické reformy, které se tam velmi opatrně dějí, celkovou situaci vůbec nezlepšují. Velmi ostře také popsala situaci v lékařské péči, kdy nejlepší lékaři vzděláváni na Kubě jsou vyváženi - s prominutím jako exportní artikl země - do různých částí světa a na Kubě zůstávají méně kvalifikovaní lékaři. Chybí také léky a v lékařské péči existuje veliká korupce. Takto ostře formulované jsem to nikde nečetl a bylo to pro mě překvapením."

Jak popisuje Berta Solerová situaci na Kubě v oblasti lidských práv a občanských svobod? Dochází tam k určitému posunu jakýmkoli směrem?

"Spojení mezi obhájci lidských práv je dnes ulehčeno tím, že část z nich má mobilní telefony, přirozeně s rizikem, že jsou odposluchávány a někdy je přerušena možnost telefonovat. Nicméně je to určitý posun v možnostech komunikace obhájců lidských práv. Co se týče internetu, bylo mi řečeno, že pouze pět procent kubánských občanů k němu má přístup, což je v dnešním propojeném světě pochopitelně nedostatek.

Represe vůči obhájcům lidských práv a těm, kteří se chovají nezávisle, nadále trvají, a i když nemají tak hrůzný způsob jako zavírání na mnoho let, jde o neustálé obtěžování, krátkodobé zadržování, domovní prohlídky. To na klidu nepřidá. Pro Západ to může vyvolávat falešnou domněnku, že když lidé nejsou odsuzováni k dlouholetému vězení, situace se mění k lepšímu. Z vlastních zkušeností znám, že člověka hodně vysiluje, když je neustále podrobován prohlídkám, zadržován na několik dní. O tom všem Berta Solerová mluvila a rozhodně neříkala, že by se celková situace v oblasti lidských práv na Kubě zlepšila, a to ani po loňské návštěvě papeže Benedikta XVI. na Kubě."

Když hovořila o ekonomických problémech země, zmínila v té souvislosti náladu v kubánské společnosti, jak většinová společnost souzní s vedením státu v podání Raúla Castra?

"Fidel Castro, jak ona říkala, vytýčil nějaké ideály, zatímco Raúl Castro žádné ideály nemá, je to naprostý technik moci. Ta společnost je podrobena diktatuře a žije ve strachu, ale to neznamená, že by lidé stáli za ideály Fidela Castra. Strach je tou železnou košilí, těmi pouty, která zatím drží tu společnost pohromadě, ale rozhodně se nedá mluvit o nějakém nadšení."

Jak komentujete skutečnost, že právě představitelka kubánských Dam v bílém přebírá cenu pojmenovanou po Václavu Havlovi a určenou skupinám praktikujících tvůrčí disent?

"Díky Bohu za to, že statečného mnohaletého postoje těchto Dam v bílém si všímá více a více i světová veřejnost a ta odměna je jen slabou náplastí za oběti, které musejí přinášet. Vážím si především jejich vytrvalosti, zároveň toho, že svou činnost rozvíjejí nenásilným způsobem a že se shromažďování bílých dam a návštěv kostelů zúčastňují i ženy, jejichž muži už byli propuštěni z vězení. To je veliká morální soudržnost a solidarita a ocenění pro ně jistě znamená vzpruhu, že nejsou zapomenuty.

Zároveň bych zdůraznil, že pro ženy mají represe z pochopitelných důvodů často přirozeně horší důsledky a ony jsou příkladem i svým mužům. Myslím, že když někde vládne přepjatý feminismus, postoje těchto žen nám znovu připomínají, kdo je opravdovou ženou, co znamená opravdové ženství - mateřství, věrnost ve vztahu, ale zároveň také vytrvalost a ochota k velikým obětem. To všechno pro mě ztělesňují tyto Dámy v bílém."