Arcibiskup Dominik Duka se setkal s řeholníky

Bohoslužba začala žehnáním svící – hromniček v kapitulním kostele Všech svatých. Odtud průvod kněží a zasvěcených osob vyšel do katedrály. Arcibiskup Dominik Duka ve své promluvě poukázal na Simeonův výrok o světle i na čtení z knihy Samuelovy, které zaznělo při bohoslužbě předchozí den. „O co je možné opřít naši naději ve smysluplnost  řeholního života na této zemi v 21.století? Co vyžadoval Hospodin od Davida? Co vyžadoval od stařičkého Simeona? Určitě, když stařičký Simeon snil, tak snil, jako my v roce 1990, po tady tím balkonem (balkon na nádvoří  Pražského hradu). Měli jsme pocit, že je nás hodně a celý svět nám leží u nohou. Pan prezident zdůrazňoval, jak jsme důležití. A jak důležitý je náš národ. Za pár měsíců jsme o tom pochybovali my sami. Je zapotřebí mít opravdovou víru. Protože víra je jako světlo té svíčky. Víra není temnota. Víra je světlo, které svítí proti veškerým beznadějím.“

Program pokračoval diskusí a obědem v budově Arcibiskupského paláce. Biskup Karel Herbst vyjádřil svoji radost ze setkání slovy: „Každý řeholník, který tu dneska je, má svoji řeholní rodinu, ale krásné je, že tady ti zasvěcení, jako by všichni patřili do jedné rodiny. Je tu zvláštní atmosféra. A na to, jak venku mrzne, byla zima i v katedrále, přišlo hodně řeholníků a hodně sester. Překvapuje mě to a těší mě to. Říká se, že odvážnému štěstí přeje. A to se tady dneska naplňuje.“