Afrika: Křesťané pomáhají lidem s virem HIV

Červenec byl zvolen za měsíc, v němž mohou věřící zvláště pamatovat v modlitbách na to, „aby křesťané přispívali ke zmírnění materiálního a duchovního utrpení nemocných s AIDS, zvláště v nejchudších zemích.“ Tak zní úmysl apoštolátu modlitby na první prázdninový měsíc.

Církev se skrze různé organizace stará o 25% nemocných virem HIV na celém světě, v některých afrických oblastech dosahuje počet až 100%. Jedná se o největší podíl mezi institucemi pečujícími o takto nemocné. Ředitel tiskového střediska Tovaryšstva Ježíšova přibližuje, jak může péče probíhat: „Díky bohatým zemím mohly místní církve v Africe začít s mnoha aktivitami, kterými lidsky i křesťansky doprovázejí nemocné. Je samozřejmé, že samotné doprovázení nestačí. Je třeba především prevence, vychovávat k úctě k posvátné hodnotě života a ke správnému přístupu k sexualitě. Toto je jistě  obrovský úkol pro všechny místní církve, na každé úrovni.“

Jednou z organizací, která pomáhá nemocným s virem HIV, je i síť afrických projektů AJAN (African Jesuit AIDS Network). Jejich činnost lze popsat ve čtyřech bodech. 1. Poskytování etických informací, aby se pomohlo zamezit šíření viru mezi těmi, kdo jsou již nakaženi. 2. Pomoc nemocným k pozitivnímu a odpovědnému životu. Nabídka psychologické, sociální i tělesné péče nemocným a umírajícím. 3. Materiální i duchovní podpora sirotků, vdov, prarodičů a celých rodin, jakož i dětí a žen, jejichž život ztroskotal v důsledku AIDS. Snaha o překonání nevědomosti, diskriminace a společenského stigmatu. 4. Teologická a sociologická reflexe o nemoci. Zkoumají se její mnohé příčiny a následky. Především se má rozvinout příslušná morální a spirituální teologie. Propaguje se dále nutnost přístupu k potravinám, službám a lékům, stejně jako potřeba změn v kultuře a společnosti.

Radio Proglas hovořilo s ředitelem AJANu, keňským jezuitou Mombi Paternem. Ten mimo jiné řekl: „Konkrétní způsob práce se mění podle země, ve které se nacházíme.  Těm, kteří jsou nakažení, obvykle nabízíme psychologickou a sociální podporu, pomáháme jim postarat se o potřebné. Někteří nemají peníze na náležitou podporu ani na lékařské vyšetření. Snažíme se jim tedy materiálně pomoci. Také jim pomáháme v péči o děti, protože mnoho nakažených jsou opravdu chudí lidé a nachází se v podmínkách, že nemohou svým dětem zaplatili vzdělání. Pomáháme jim tedy zaplatit vzdělání dětí, a též se o děti staráme. (…) Mohu vám opravdu říci, že mnoho lidí, kteří mají AIDS, zde bylo znovu vráceno do života.“