3. dopis vojenského kaplana z Kosova
Přinášíme vám 3. dopis P. Kamila Víchy, který je kaplanem u 13. kontingentu Armády ČR. Nyní je na půlroční misi zaměřené na ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti obyvatel nejmladšího evropského státu, Kosova.
Dobrý den, přátelé, po krátké pauze se vám opět ozývám.
O svátku Nanebevzetí Panny Marie je každoroční pouť v Letnici - vesnici kousek od makedonských hranic na jihovýchodě Kosova. Sem chodila jako malá budoucí Matka Tereza, když ještě žila s rodiči v Albánii. Pouť přitahuje lidi různých vyznání (katolíky, pravoslavné, muslimy) a různých národností (Albánce, Aškely - kmen Romů, Srby, Chorvaty, Makedonce a další).
Od roku 2001 se této pouti k Černé Madoně zúčastňují také vojáci různých kontingentů KFOR. Letos nás bylo zhruba 500 z různých národů: Češi, Poláci, Američané, Francouzi, Portugalci, Španělé, Italové, Němci, Rakušáci, Maďaři, Ukrajinci - ti všichni přijeli autobusy, které zaparkovaly nějaký ten kilometr před Letnicí. Pak jsme se vydali pěšky přes nedaleký kopec na pouť. Nad vesnicí v sedle kopců jsme si dali po krátkém náročném výstupu pauzu, pokochali jsme se pohledem a pak pomalu začali sestupovat do vesnice, abychom se zúčastnili mše svaté spolu s dalšími poutníky.
Eucharistie se slavila venku vedle kostela, kde je vybudován amfiteátr ve svahu louky a lidé mohli posedávat ve stínu stromů. Účastníků bylo pár tisíc, přesně se dá jejich počet těžko odhadnout. Připutovali z blízka i z dáli, auty, pěšky, autobusy, ale také na vlečce za traktorem. Mše svatá byla dlouhá hlavně díky velmi emotivnímu kázání, jemuž jsem ale nerozuměl, protože bylo albánsky (ale emotivní bylo hodně). Na závěr zazněly zdravice hlavního kaplana KFOR, představitele EULEXu a dalších hostů.
Během mše jsem se modlil, aby církev byla mostem mezi národy, cestou a nadějí k usmíření, aby nebyla příčinou konfliktů, nebo tou, která stojí na jedné straně sporu (tak, jak se to někde stále děje, že se církev identifikuje s národem a nestává se místem pokoje, ale místem rozdmýchávání vášní, nacionalismu a nenávisti). Na závěr po mši svaté byl průvod se sochou Panny Marie vesnicí, zakončený opět modlitbou u oltáře. Pak se poutníci rozešli po vesnici, kde (tak jako dnes už na každé pouti) bylo spoustu stánků s občerstvením a suvenýry a dokonce i kolotoč, i když jen hodně prastarý řetízkáč. My jsme se vydali na cestu k autobusu a pak zpátky skoro přes celé Kosovo na základnu. Z vojáků, kteří byli se mnou, ne všichni byli věřící a přesto to hodnotili jako pěkný den nejen kvůli počasí, ale že i cosi výjimečného prožili – no, jen kdyby to nebylo vše albánsky:-).
Doufám a věřím, že snad zde bude církev zprostředkovatelkou pokoje a porozumění a pomocnicí při budování multikulturního Kosova, jak se tady o tom pořád hovoří. Pro někoho to byla pěkná pouť, pro někoho pěkný výlet, pro všechny snad další den na cestě k dobru.
Na závěr chci poděkovat za modlitby i za reakce na mé příspěvky – na ty někdy brzo zareaguji. Přeji všem krásné dny a pokoj v srdci!
P. Kamil Vícha, Kosovo