Znění tzv. mexických fakult pro naši církev potvrzeno ve vatikánském archivu

"Na podzim roku 1948 zaslal vatikánský státní sekretariát tyto fakulty zástupci internuncia v Praze. O rok později je poslední vatikánský diplomat, který byl v Čechách, Ottavio de Liva, zaslal československým ordinářům. V březnu 1950 byl de Liva vyhoštěn a fakulty začaly platit," popisuje Eva Vybíralová dosud známé skutečnosti kolem opatření, které nese přívlastek "mexický" v souvislosti s prvotním použitím tohoto souboru během pronásledování církve v Mexiku při revoluci ve 20. letech. Po nacisticko-stalinistickém vpádu do Polska v roce 1939 je získala i tamní církev, zejména pro použití v části země zabrané Sovětským svazem.

"Musím bohužel konstatovat, že mexické fakulty, ačkoli se o nich hodně hovořilo v souvislosti se skrytou církví, mohou mnohé zklamat, protože nebyly přizpůsobené situaci, v níž se církev v Československu v roce 1950 ocitla," říká badatelka, podle níž ustanovení mexických fakult zcela neodrážela situaci internovaných biskupů, zrušených seminářů či zákazu řeckokatolické církve. Ačkoli se úryvky z mexických fakult objevily v procesech s některými duchovními (obžaloba z nich dovozovala domnělé vatikánské spiknutí), ve skryté církvi o jejich znění nepanovalo velké povědomí, jak Eva Vybíralová dokládá citátem z rozhovoru dvou osobností podzemní církevní struktury - Ludmily Javorové a Felixe Davídka. "Ani Ludmila Javorová neměla text mexických fakult v rukou, neznala je. Z mého pohledu byl Felix Davídek velmi kreativní. Využil, co se dalo," dodává Eva Vybíralová s tím, že biskup skryté církve doplnil ustanovení mexických fakult o možnosti změnit příslušnost k západnímu či východnímu obřadu. "Ty fakulty snad pomáhaly velmi skrupulózním kněžím, ale v dnešní době bychom si v mnohém vystačili s konstatováním, že nemožnost nezavazuje,"  říká o mexických fakultách Eva Vybíralová s tím, že šlo o vytvoření poměrně zásadních mantinelů pro život pronásledované církve.

K vatikánským archivním materiálům se dostala až po loňském zpřístupnění dokumentů z pontifikátu Pia XII. (1939-58). Předtím neuspěla s žádostí o výjimku o přístup do archivu, kterou za ni podal kardinál Dominik Duka. Podle Evy Vybíralové nalezení textů ve vatikánských archivech může pomoci tuzemské reflexi života pronásledované církve. "Je třeba si uvědomit, že přestože většina účastníků skrytého života měla dobrou vůli, ne všechno jednání spočívalo na nějakém právním základě. To ovšem nijak zásadně skrytou církev nedehonestuje," uzavírá badatelka.