V nábožensky rozervaném prostředí usiloval o smíření a toleranci, říká o Petru Vokovi historik

Až do roku 2011, kdy uplynulo 400 let od smrti Petra Voka, zůstala rožmberská hrobka zapečetěná. Proto podle Pánka nepanovaly pochybnosti o umístění ostatků, ale o konkrétním obsahu hrobky. Hlavním objevem před deseti lety byl zlatý prsten, spočívající na druhém sarkofágu. Badatelé se domnívají, že patřil Vokově manželce Kateřině z Ludanic. Nyní při nových průzkumech oznámili objev dalších zlatých šperků a pozůstatky honosných šatů.  

Podle Pánka je způsob tehdejšího pohřbívání a konkrétně pohřeb Petra Voka dobře popsaný rožmberským kronikářem Václavem Březanem. „Víme, jak to probíhalo, víme dokonce přesný popis pohřebních štítů účastníků. Pokud tam budou nějaké nálezy, budou se týkat zachovaných oděvů, mohou tam být nalezeny kovové šperky, atd. O osobnosti Petra Voka to ale nic nového nemůže říct,“ domnívá se  historik. Poslední Rožmberk byl podle něj velice zajímavou osobností i ve středoevropském rozměru. Jeho osobnost nelze jednoduše zhodnotit. „Na tu dobu to byl dlouhý život a v jeho průběhu se měnil. Na tom, že měl bouřlivé mládí, nelze stavět celý obraz jeho osobnosti,“ upozornil. 

Vyzdvihl zvláště jeho náboženskou snášenlivost: „V době, kdy na západě zuřily náboženské války, byl velmi důsledným zastáncem náboženské tolerance a soužití. Patří mu zásluha, že byl prosazen majestát na náboženskou svobodu, že bylo možné po dlouhých desetiletích relativního míru překonat obrovskou pohromu, kterou představoval vpád pasovského vojska, které napůl šílený císař Rudolf II. pozval do Čech. Petr Vok tehdy vedl jednání, ač byl sám těžce nemocný, a snažil se dosáhnout smíru. Sám tehdy vyplatil ze svých prostředků pasovskou armádu, aby bylo možné ji rozpustit a poslat za hranice,“ vyzdvihl historik. 

Celý rozhovor s Jaroslavem Pánkem z oddělení dějin raného novověku Historického ústavu Akademie věd si můžete poslechnout v audioarchivu.