M. Žantovský: Rusové se musejí dozvědět, jak svět na agresi pohlíží

Na úvod srovnal současnou situaci s děním v Evropě na konci 30. let, kdy demokratické státy ustupovaly požadavkům nacistického Německa, ale v důsledku nezabránily ničivému celosvětovému válečnému konfliktu. "To je pro mě ten historický precedent, který nám radí, abychom neustupovali zlu a bránili se mu. Jsem plný obdivu a respektu k tomu, že na rozdíl od Československa v roce 1938 se Ukrajinci brání, brání se statečně a jsou si vědomi toho, jak vyplývá z řady prohlášení, že nebojují jen za sebe, ale i za Evropu," řekl Michael Žantovský s tím, že západní svět má Ukrajině pomáhat dodávkami vojenského materiálu, finančně i sankcemi proti Rusku, "které svou tvrdostí vůči Rusku nemají obdoby, i když se mnozí z nás domnívají, že by mohly a měly být ještě tvrdší." Dodal, že pomáhají i veřejné projevy podpory Ukrajině a odsouzení ruské agrese, "protože v dnešní době už není možné, aby někdo odřízl občany nějaké země úplně od informací, i když se o to Vladimir Putin bezesporu snaží. I normálně Rusové se ale tak či onak dozvědí, jak na svět tu agresi pohlíží a v jaké izolaci se ocitli," dodal bývalý český diplomat.

Hovořili jsme s ním den před 23. výročím vstupu České republiky do NATO. "Ten konsenzus  jako při každém podobném strategickém kroku vznikal postupně. V prvních týdnech po sametové revoluci to nebyla absolutní priorita a dokonce řada lidí včetně Václava Havla uvažovala o jiným způsobu zajištění budoucí evropské bezpečnosti na základě společného rozhodnutí všech evropských států včetně Ruska a Spojených států. Brzy ale začalo být zřejmé, že vývoj v Rusku jde opačným směrem, došlo tam k pokusu o puč, k rozpadu Sovětského svazu. Pak už nám bylo jasné, že naši bezpečnost musíme hledat na půdorysu Severoatlantické aliance," popsal Michael Žantovský. 

Celý rozhovor najdete v audioarchivu a podcastových aplikacích.