Většina zvolených podléhá pokušení, křesťan má naději

Je zřejmé, že letošní červnové volby, jejich výsledky a jednání voličů některé politiky spíše zklamaly, zatímco voliče potěšily. Ukázalo se, že přece jenom nějakou možnost, byť malou, jako voliči máme, abychom dokázali vyměnit tváře a zkusit to s novými.

Nebylo by špatné, kdyby se tato jarní zkušenost zopakovala při podzimních komunálních a senátních volbách. Změna je nutná a žádoucí. Dělat politiku, tomu se lze naučit, není příliš prospěšné domnívat se, že ten, kdo to léta dělá, to má dělat stále. Proto si myslím, že je na nás, abychom hledali nové talenty pro politickou práci, pro službu občanům a pro spravedlivé a dobré uspořádávání věcí společných a veřejných. Jsem tedy pro častější obměnu tváří. Mimochodem obměna je zdravá i pro ty protřelé politiky, aby se zbavovali rychle nabytého dojmu, že bez nich to nepůjde; pro ně samé je dobré, když znovu poznají život z té jeho normální a běžné stránky.

Zároveň je třeba říci to druhé – změna tváří sama o sobě spásu nepřináší. Vybíráme napořád z lidí, před volbami je spíše poznáváme z té vstřícnější stránky, po volbách a případném zvolení budeme poznávat i tu jejich druhou. Musíme si uvědomit, že je začne měnit prostředí, různé tlaky, nepřiměřená očekávání, lobování, korupční lákání, klidně i jejich vlastní ješitnost, soběstřednost, moc a třeba i kontakt s majetkem a většími částkami peněz. To všechno nechá svou stopu a nebuďme rozčarovaní, až se nám začne zdát, že ten náš starosta už není tím dobrým sousedem, jak býval, že se zkrátka nějak změnil. Změní-li se příliš, nebo změní-li se dokonce k horšímu, pak budeme mít opět důvod k tomu volit příště jinak.

Tohle však nejsou žádné typicky křesťanské postoje, takto si to umí srovnat v hlavě téměř každý občan. Je tedy vůbec něco typicky křesťanského v této souvislosti?

To křesťanské (a tím navazuji na to předchozí) také ví o síle pokušení a slabosti člověka mu čelit. Paralela k příběhu pokušení, jak je popsán v evangeliu a kterým Pán Ježíš prošel úspěšně, že tato paralela v případě nás, lidí, tak úspěšně nekončívá. Pokušení moci, peněz a zajištění, pokušení požitku, slasti, tomu většina lidí, tedy i zvolených, podléhá. S dovětkem, že to je silnější než jejich předsevzetí a vůle. Dobrá, je to tak! Ale dá se s tím něco dělat? A tady se rozejdeme my, kdo věříme v Boha s těmi, kdo věří jen v sebe sama. Ti druzí, jak říkám, řeknou: je to silnější, nic se proti tomu dělat nedá. Ti první, ti, kdo věří v Boha, řeknou: máme zkušenost, jak se nás takové pokušení dovede zmocnit, víme, jak nás přemáhá, naštěstí však máme spojence, který moc pokušení nejen poznal, ale přemohl. A jeho smíme volat! A budeme jej volat právě jako spojence a tak využívat té obrovské výhody, kterou jako křesťané máme – o své politiky můžeme pečovat modlitbou a věřit, že Pán Ježíš Kristus naši modlitbu přijme a naše politiky bude formovat a střežit.

Když se budu za ně modlit, mohu třeba takto:

Mocný Bože,

- chraň mé politiky před pýchou, sebevědomím, chorobnou ješitností a přeludem, že žijí na věky a nejsou nikomu povinni se odpovídat.

- dávej jim poznat cestu pokory, skromnosti, a ukazuj jim velikost a moc takových hodnot.

- chraň je před vším pokušením a posiluj je všude tam, kde cítí svou slabost.

- nám, jejich voličům, dávej moudrost, jak mocným našeho svět a nepodlézat, jak jim říkat své mínění, jak je nezesměšňovat, ani se jich nebát.

- dávej nám odvahu přiznávat si, že naše odpovědnost za všechno společné neskončila vhozením hlasovacího lístku do volební urny

- a všem dávej sílu k tomu, abychom si vážili daru hovořit, naslouchat, vnímat, myslet, radovat se i starat se, protože těmito dary nám pomáháš, abychom spolu žili dobře a připravili dobré podmínky pro život i těm, kdo přijdou po nás.

Takto a podobně se budu modlit a v duchu té modlitby i pracovat a určitě se stane to, že v tom nebudu sám. Kéž nás všechny povzbuzuje vědomí, že nejvíce užitečné je to, co je konáno pro druhé. Ať nás těší naděje, že kde je nasazení, tam je půda pro mnohé, i nečekané, ovoce. Ale to neplatí jen pro volby. To platí napořád. Věřím, že my, křesťané, tomu rozumíme, držme tento styl myšlení a jednání usilovněji a mějme to za náš příspěvek pro dobrý život na zemi!

Joel Ruml

Synodní senior Českobratrské církev evangelické

8.října 2010