Vánoční komentář: Svátky jako povzbuzení pro rodinu
Co z vánočních svátků by mělo naši současnou společnost poznamenat v jejím vnímání rodiny - nad tím ve Vánočním komentáři týdne uvažuje ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská. Komentář týdne vysíláme v sobotu (tedy na Boží hod vánoční) tentokrát už v 7.20 a v 18.15, tedy o něco dříve než obvykle. Nedělní noční repríza začíná o půl druhé ráno, pondělní v 10 hodin dopoledne.
Dnes končí období, kdy jsme opět mohli, alespoň v souvislosti s vánočním obdarováváním, slýchat kolem sebe o malém Ježíškovi. Stojí za zamyšlenou, proč téměř všichni dospělí povzbuzují malé děti k důvěře v tohoto Ježíše, i když většina z nich o své víře nehovoří a mnozí ji dokonce odmítají.
Určitou odpověď mi před několika dny dala matka syna, který ve velmi mladém věku tragicky zahynul právě po Vánocích. Na moje přání radostných Vánoc, doplněné o poznámku, že si připomínám i její trápení, odpověděla: „Ano, od jeho smrti začíná pro mne o Vánocích vždy nová naděje.“ Neřekla to se vztyčenou hlavou vítěze, ale jen tak jakoby mimochodem, už uprostřed chůze za dalšími povinnostmi.
Díky své opravdovosti mě povzbudila k naději, která se opírá o Boží přítomnost.
Patřím k těm, kteří se při překonávání překážek každodenního života pohybují v prostředí vlastní rodiny nebo světa rodin obecně. A tak mi nejsou cizí často prožívané i zmiňované pocity únavy z ustavičného rozplétání nároků v rodině i v zaměstnání a s nimi spojené nekonečné přemýšlení, kolik času a pozornosti čemu a hlavně komu věnovat. Se stoupajícím věkem si víc všímám nespravedlivého způsobu oceňování těch, kteří vychovávají děti, v porovnání s těmi, kteří se ve stejném čase věnují činnostem zdaleka ne tak společensky prospěšným.
Je jistě správné pozvednout hlas. Ale není možné jen čekat, až se věci napraví.
Dnes je nám nabízeno vánoční poselství a jeho výzva stát se povzbuzením pro druhé: svým životem i slovem dosvědčovat, že čas věnovaný vztahům v rodině je víc než výkon, že výkon musí být ve svém konečném důsledku zaměřený na pomoc druhým. Jako rodiče a vychovatelé jsme vyzýváni, abychom povzbuzovali mladého člověka k seberealizaci, k níž především patří založení vlastní rodiny. Patří sem jistě i odvaha žít svoji naději navzdory momentálnímu nezájmu společnosti. Ale především sem patří důvěra v lásku Boha, která dává sílu odpustit. Odpustit si vlastní selhání a odpustit každodenní provinění druhých vůči nám samotným…Patří sem dokonce i síla k hrdinství odpustit zrady manželského partnera…
Tato naděje je skutečným darem od reálně existujícího Ježíše Krista. Je to dar, s nímž nedokážeme pro jeho velikost naložit sami, ale jen s Jeho pomocí.
Možná proto se mnohým zdá, že Ježíšek nosí jen malé dárky malým dětem…
Marie Oujezdská, Národní centrum pro rodinu, Vánoce 2010
