Školní rok 2012/2013 můžeme hodnotit s rozpaky

Když si pokládáme otázku, jaký byl uplynulý školní rok, musíme již poněkolikáté konstatovat, že pro každého úplně jiný. Školní roky nám plynou v systému, kde stát dává školám všech stupňů vysokou míru autonomie nejen ve výběru učitelů, metod a učiva, ale i v celkovém pojetí vzdělávání, nebo-li filosofii kurikula, jak zní odborný termín. To se sebou nese řadu výhod i nevýhod, pro církevní školy je to nesporně velká šance zřetelně vyslovit a realizovat své poslání. Nutným důsledkem je pokračující diferenciace i v úrovni vzdělávání, proto pro řadu žáků a studentů byl tento školní rok, takový, jaký má být, pro řadu bohužel ne; celkově klesající kvalita je viditelným, i když exaktně nesnadno dokazatelným faktem.

Uplynulý školní rok také budou odlišně hodnotit žáci a rodiče různých stupňů škol. Pro řadu rodičů předškolních dětí byl zklamáním, neboť pro jejich chlapečka či holčičku se v žádné mateřské škole nenašlo místo. Komerční sféra posílila nabídku komerčních školek s ještě komerčnějšími cenami, stát ve svých úvahách vykročil mimo rezort školství i českou světově unikátní tradici předškolního vzdělávání. V legislativní pavučině začal snovat nárysy sítě tzv. dětských skupin. O něco odpovědnější obce o překot zvyšují kapacity stávajících mateřských škol, aniž si uvědomují, že za pár let nebudou potřeba a bude nutná jejich přestavba ve školy základní. Tam se poslední populační vlna dětí co nevidět přelije.

Mediální obraz základních škol se zdál být v pořádku, jen pár svobodomyslných rodičů horovalo proti jinak vcelku bez námitek přijímanému plošnému testování žáků pátých a devátých tříd. Opět emoce a diletantské výkřiky na straně odpůrců i zastánců nahrazovaly skutečně odbornou diskusi, kterou v rezortu školství nedokážeme vést již léta. Debata kolem státních maturit díky svému věku tří let, což je pro média věk stařecký, již na své intenzitě polevila. Ani protestujících maturantů nebylo mnoho, proč také, vždyť jsme ze dvou úrovní svorně sestoupili na tu nižší a laťku nastavili tak, aby ji překročilo skoro 70% populace daného ročníku, právě tolik studentů nám totiž maturuje. Že statisticky nutně toto množství zahrnuje i studenty s intelektem blížícím se hladině defektu, zůstalo nevysloveno. Hlas předsedy asociace ředitelů gymnázií, který na to upozornil mj. i svým článkem v učitelských novinách, asi není dost mediálně výrazný.

Nejvíce rušno bylo na školách vysokých. Legislativní změny, které se na ně chystaly, by znamenaly zásadní změnu v jejich organizačním uspořádání a zejména velkou ztrátu jejich akademické autonomie. Vyšší inteligence koncentrovaná v akademických senátech vysokých škol tuto léčku státu prohlédla a vytvořila protitlak, který chystané změny zastavil, alespoň zatím.

Nejvíce vrásek přibylo letošního školního roku na čelech zřizovatelů vyšších odborných škol. Otázka, zda-li patří mezi školy vysoké či střední a je-li pro ně ve vzdělávacím systému vůbec místo, tu visí ve vzduchu již léta, letos zazněla obzvláště naléhavě. A zazněla naléhavě i u církevních zřizovatelů, protože právě v tomto segmentu školství je podíl církví nejvyšší, dosahuje celých 7 %.

Zcela praktické otázky naší doby kontrastovaly s faktem jubilea příchodu sv. Cyrila a Metoděje. Byla to příležitost nechat znovu definovat význam jejich díla. Dnes bychom se měli soustředit na fakt, že oni povýšili kulturu našich předků na takovou úroveň, aby byla schopna vstřebat intelektuálně náročné poselství Evangelia. Povýšit člověka a především jeho slovesnou kulturu ke schopnosti přijetí Boha, bylo také hlavním motivem celého pedagogického díla Jana Amose Komenského. Námi adorovaný, ale podstatě nepochopený vzor učitele vyrostl ve školském systému budovaném tvůrci Bible kralické. Její letošní jubileum zůstalo tak trochu ve stínu toho cyrilometodějského. Je to škoda, protože se tato výročí krásně doplňují.

Před sto lety si cyrilometodějské jubileum připomínal celý národ, zdůrazňovány byly především jeho vlastenecké aspekty, mimochodem skutečné cyrilometodějské tradici dosti vzdálené. Před padesáti lety šlo o jubileum zakázané, protože stát chtěl co nejvíce potlačit jeho aspekty náboženské. Dnes je jubileum slaveno svobodně, zejména mezi křesťany, ale na celonárodní úrovni poněkud rozpačitě, nejistě. Stejně nejistě a rozpačitě musíme odpovědět i na otázku, jaký byl uplynulý školní rok. Plnily školy svou základní úlohu kultivovat duši a mysl žáků tak, aby byli schopni přijetí Boha? Školy všech stupňů se opět utápěly v problémech, pro které na tyto základní otázky nezbyl čas. Tak se  o prázdninách zastavme a podívejme se na osobnosti sv. Cyrila a Metoděje.  Ti na základní otázky po smyslu vzdělanosti jasné odpovědi našli.

Filip Dostál