Olga Kopecká - Valeská o náboženské situaci na Ukrajině
Jako Komentář týdne přinášíme příspěvek naší stálé spolupracovnice Olgy Kopecké – Valeské. Autorka v něm rozebírá aktuální náboženskou situaci na Ukrajině. Komentář vysíláme v sobotu 3. května 2014 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Letošní Velikonoce připadly výjimečně na stejné datum pro církev katolickou i pravoslavnou. Svatý Otec František se při velikonočních bohoslužbách modlil za mír na Ukrajině, zmítané spory o to, zda má tato země přináležet k Západu, reprezentovanému Evropskou unií, nebo k Východu, představovanému Moskvou. Nová ukrajinská vláda slíbila zachování velikonočního míru, což však porušily skupinky protiruských extremistů.
Také mnohé křesťanské církve, zastoupené na Ukrajině, se spojily ve velikonočních modlitbách za mír a jednotu: byli mezi nimi římští a řečtí katolíci, ukrajinská pravoslavná církev i církve protestantské; chyběla však ruská pravoslavná církev, orientovaná na Moskvu.
Připomeňme si, že křesťanští věřící jsou na Ukrajině značně roztříštěni. Původně tam vedle ruské pravoslavné církve existovala ještě církev řeckokatolická. V roce 1921 vznikla Ukrajinská autokefální pravoslavná církev, která vyhlásila nezávislost ne moskevském patriarchátu. Stalin ji však v roce 1930 zakázal. Za druhé světové války vznikla na území tehdejšího Polska, dnes západní Ukrajiny, nová ukrajinsko pravoslavná Národní církev, která se později těšila velké přízni zejména Ukrajinců, žijících v exilu.
Řeckokatolická církev byla za bolševiků vystavena tvrdému pronásledování; po válce nařídil Stalin její zrušení a nucené zapojení jejích členů do pravoslavné církve moskevského patriarchátu. Teprve za Gorbačova došlo k jejímu novému rozkvětu.
Ukrajinští nezávislí pravoslavní a řeckokatolíci se dodnes dívají na ruskou pravoslavnou církev s nedůvěrou, třebas byla za sovětské vlády také šikanována a především infiltrována KGB. Tato nedůvěra se zakládá především na faktu, že prezident Putin ji využívá jako symbol ruské historie a státnosti. Při oslavách příchodu křesťanství do této oblasti se zdůrazňuje, že Kyjev byl tehdy centrem “svaté Rusi” a tedy i dnešní Ukrajina patří z historického hlediska do sféry moskevského vlivu. Proti tomu se však staví dokonce i někteří členové ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu, nemluvě o ukrajinské pravoslavné církvi kyjevského patriarchátu, jejíž patriarcha Filaret spolu s představiteli řeckokatolické církve, pěti církví protestantských a židovské obce vyzval Spojené státy, Evropskou unii a Spojené národy, aby zastavily zahraniční invazi a brutální vměšování Ruska do ukrajinských vnitřních záležitostí.
Patriarchové obou pravoslavných církví šli ještě dál a častovali se ostrými výpady. Kyjevský patriarcha Filaret, podporující ukrajinské protestní hnutí proti sblížení s Moskvou, nazval Rusko zlem a nepřítelem, který se protiví Boží vůli. Moskevský patriarcha Kiril řekl, že Ukrajina je duchovně a historicky jednotná s Ruskem a modlil se za to, aby byly zmařeny snahy těch, kdo chtějí “zničit svatou Rus”.
Německý časopis Christ in Gegenwart, Křesťan v přítomnosti, si klade otázku, zda ke všemu hrozí na Ukrajině ještě také válka konfesí; dochází však k názoru, že vliv církví na společnost k tomu není dost silný. Nikdo nedokáže předpovědět, jak se bude situace na Ukrajině vyvíjet; nelze však vyloučit vznik občanské války, kterou by pak Kreml mohl využít k invazi za účelem “obnovení klidu a pořádku.” Ani na východní Ukrajině by to však zřejmě většina neuvítala. Podle průzkumu kyjevského Ústavu pro mezinárodní sociologii bylo 52 % respondentů na východní Ukrajině proti podlehnutí vlivu Moskvy.
Ať tak či onak, jisté je, že právě církve by měly v této době být příkladem smíru a vzájemného porozumění.
Olga Kopecká - Valeská
