O masových nářcích - komentář Pavla Jajtnera

O masových nářcích

Koluje masově v českém národě a v celé českomoravské dolině, v hospodách i po internetu, aktuální velenářek na poměry: měli jsme... a už nemáme: vyspělé zemědělství, které uživilo národ, světoznámé sklářství a porcelánky, levný benzín a naftu i ostatní paliva, bezplatné zdravotnictví a školství, vyspělý strojírenský průmysl,  levnou hromadnou dopravu, textilní a kožedělný průmysl, kulturu a sport pro všechny, levné a zdravé potraviny, levnou elektřinu a plyn, levnou pitnou vodu, keramický průmysl, práci pro všechny, sociální jistoty, levné bydlení a levné služby.  Neměli jsme ... a už máme: nezaměstnané, žoldáky v zahraničí, tuneláře a bílé koně, novodobé zbohatlíky, rozkradenou republiku, bezdomovce a žebráky, státní dluh 1200 miliard korun, strach z toho, co přijde zítra, morálně zdevastovaný národ, nemorální příjmy, sebevrahy z existenčních důvodů. To prý přineslo 20 let od Listopadu a vlády ODS, ČSSD, KDU-ČSL, OF, OH, US-DEU, ODA, SZ ... Stačí jen dodat: jediní, kdo nenesou za tento stav odpovědnost jsou komunisté. Stačí je volit a bude zase dobře. Tak jednoduché to ovšem zdaleka není.

Citovaný výběr pozitiv před Listopadem a negativ po něm je totiž v uvedeném výčtu značně a demagogicky selektivní. Autor nářků jaksi  zapomněl uvést mnoho podstatného. Například: Měli jsme ... a už nemáme: policejní stát, vládu jedné strany, která sama disponovala ozbrojenými milicemi, ovládala tvorbu zákonů, měla v rukou armádu i policii, měli jsme ostnaté dráty na hranicích, cenzuru tisku, rozhlasu i televize, politickou perzekuci, politické vězně, minimální svobodu svědomí, náboženství, slova, výkonu povolání i cestování za hranice, nedostatkové zboží od jižního ovoce přes maso, dobré knihy, dobré filmy až po toaletní papír, smaltované vany a osobní automobily... A dlouho bych mohl v dalším výčtu pokračovat.

Neměli jsme... a už máme: politickou svobodu, která zahrnuje právo svobodně volit zákonodárce, svobodu projevu, náboženství i cestování, směnitelnou měnu, svobodu výkonu povolání, svobodu podnikání, svobodu vzít své osudy do svých rukou ... A dlouho bych mohl v dalším výčtu pokračovat.

Musím souhlasit s mnohým z  polistopadového výčtu znepokojivých jevů v naší společnosti. Nesouhlasím však se svalováním odpovědnosti na všechny minulé vlády. Opak je pravdou. Komunisty, kteří zde do Listopadu násilím panovali, jsme dobrovolně nevolili. Trpěli jsme je ze strachu. Naopak vlády, které jsou údajně za tento marasmus odpovědné, jsme svobodně sami zvolili. Ze zklamání, které jejich vládnutí přineslo, jsme se nedovedli poučit. Znova a znova jsme naletěli novým slibům, pádným a líbivým sloganům a novým volebním strategiím a taktikám. Jsme nepoučitelní. Proč? Protože nejsme schopni rozeznat věci podstatné od nepodstatných. Co totiž stále nemáme, je voličská svéprávnost a dospělost.

Víry našich matek a otců, která jim pomáhala v daleko těžších dobách než ve kterých žijeme dnes, jsme se zcela dobrovolně a pošetile zřekli. Tam, kde není víra ve spravedlivého Boha, není odpovědnost před nevyhnutelným skládáním účtů a jeho konečným soudem, není spravedlnost a není úcta k životu ani solidarita s potřebnými.

Marníme své životy vykonáváním zaměstání, která nás netěší, abychom vydělávali peníze, které nepotřebujeme, protože to, co nám nejvíce chybí, totiž láska a úcta druhých, si za ně nekoupíme. Pláčeme nad pokácenými stromy u silnic a opuštěnými či zatoulanými pejsky a mlčíme k utrácení nenarozených životů. Od roku 1957, kdy bylo zákonem poprvé dovoleno utrácet děti před narozením, jich zbytečně zahynulo více než tři miliony. To je více, než si vyžádaly obě světové války!

Toto číslo můžeme analyzovat nejrůznějšími způsoby. Například tak, že mezi nimi bylo nejméně 60 tisíc géniů, z nichž všichni mohli přispět k opravdovému kulturnímu a technickému rozvoji našeho národa a někteří mohli objevit třeba lék proti rakovině nebo vyřešit problémy s nedostatkem vody a energií...

A co víc! Jestliže (jako většinová společnost, která se nazývá civilizovanou) takto chladnokrevně zabíjíme, nedivme se, že námi zvolení zákonodárci, tedy ti, kteří by měli být nejlepšími z nejlepších, jsou soudně stíháni a trestáni, že si nemůžeme být jisti ani svým majetkem, ani svým zdravím ani svým životem. Jakékoli zločiny, které vidíme kolem sebe v naší každodenní současnosti, nejsou ničím proti tomuto barbarskému vraždění!

Nevíme, co si máme počít se svobodou, kterou jsme oddělili od lásky, odpovědnosti a spravedlnosti. Zabili jsme Boha a posmíváme se těm, kteří nám tichým hlasem připomínají, že jediné, na co stačíme bez Něho, je peklo.
 
Pavel Jajtner, 13. června 2012