Novoroční glosa kardinála Dominika Duky

Vážení a milí posluchači Radia Proglas!
 
            Je několik dní po vstupu do Nového roku 2015 a Praha je plná mládeže z celého světa, která reprezentuje hnutí Taizé. Je tu přihlášeno na 30 000 mladých a vaše rádio vám jistě dobře dokáže zprostředkovat tuto atmosféru. Pro leckoho to bude třeba i celoživotní krásný zážitek. Také já jsem ubytoval 8 mladých lidí a měl jsem možnost se s řadou účastníků osobně setkat a pozdravit. Když jsem se ale koncem roku zamýšlel nad tím, čím vším naše církev během roku prošla, zjistil jsem, že jsou mnohem méně viditelné a méně početné události, než je tato, které mají svůj velký význam.

            Každý z nás většinou na přelomu roku bilancuje a sluší se připomenout modlitbu, kterou se modlí každý den na jeho sklonku Židé, modlitbu, která je v Písmu svatém: „Nahý jsem na svět přišel, nahý z něj odejdu. Dobré od Boha přijímáme a zlé bychom přijímat neměli? Bůh dal, Bůh vzal. Buď jméno Páně pochváleno.“ Platí to určitě pro osobní zážitky každého z nás – potkaly nás věci krásné, úžasná setkání, povzbudivé okamžiky, ale také často nemoci, smrt blízkých, problémy. Platí to ovšem i pro církev jako takovou. Náš život není naplněn jen pozitivními prožitky, měli bychom umět přijímat i to, čemu tak docela nerozumíme, co nás mnohdy vystavuje zkoušce.

            Dnes tedy nechci obrátit vaši pozornost na velké hromadné akce, jakkoliv krásné, ale na tři události, možná i trochu nenápadné, kterými církev v naší zemi minulý rok prošla.

            Především jsme jako biskupové byli u Svatého otce na návštěvě „ad limina“, tedy u prahů apoštolských. Více než kdy jindy jsem si uvědomil, jak a čím církev u nás žije. Před návštěvou totiž každý biskup sepisuje jakési „hlášení“ o situaci. A já zřetelně poznal, že často člověk vidí komplikace a neúspěchy a přitom se nám ve skutečnosti mnoho věcí podařilo. Jaká správní Češi či Moravané „brbláme“ na to či ono a méně umíme mít radost a pochválit to, co jsme dokázali. Naše církev celkově přes různé problémy žije, mládne a nemáme se za co stydět.

            Druhou, trochu skrytou událostí, byla připomínka konce první světové války. Vzpomínali jsme na naše předky, kteří položili své životy. Ale zamýšleli jsme se také nad tím, že – jak říkají někteří historikové – první válka jen pokračovala válkou druhou a přinesla neuvěřitelné zpochybnění všech do té doby pevných morálních hodnot. Cena lidského života byla mizivá, lidí se zmocnil pocit marnosti a zbytečnosti, starý svět se otřásl v základech. A dosud těžce hledáme ukotvení nových státních celků, hodnot i postojů. Myslím, že neúcta k životu promítaná dnes v postojích k euthanasii, či rozvrat rodiny a podobně má své kořeny právě v době první světové války.

            A vposledu je tu třetí z událostí – návštěva kardinála Parolina. Je to vlastně druhý muž Vatikánu, ve skutečnosti je jeho ministerským předsedou. Přijal pozvání k pracovní návštěvě, na které jsme mu během několika málo dní ukázali, jak žije naše církev. Diplomatickou zvláštností pro něj bylo i soukromé přijetí u prezidenta republiky a u pana premiéra. Z časových důvodů kardinál Parolin nemohl navštívit jednotlivé diecéze, nicméně se setkal se všemi biskupy a měl možnost s nimi pohovořit. Podle vlastních slov odjížděl velmi spokojen a s nadějí, že církev už pevně zakotvila v naší společnosti, že má co nabídnout a že určité výstřelky provázející nový model vztahů církve a státu zvláště v předvolebních obdobích, jsou už minulostí.

            Úmyslně jsem tedy připomenul tři důležité momenty v životě naší církve, jakkoli je osobně mohli prožít spíše jednotlivci. Podobně je tomu u každého z nás. Možná si rádi zavzpomínáme na velkolepou svatbu, které jsem se mohli zúčastnit a méně si připomínáme návštěvu v nemocnici, kde jsem dokázali potěšit jednoho člověka. Zkusme tedy hledat i v životě tohoto roku ony „ohromné maličkosti“,o nichž mluví Chesterton. Kéž vidíme nesamozřejmost malých událostí, setkání či rozhovorů.

            Na přímluvu Matky Boží Panny Marie, všech vašich patronů a ochránců vám vyprošuji požehnání v novém roce.
 
Pro Radio Proglas Dominik Duka.