Martin Komárek komentuje pro Proglas střídání prezidentů

Střídání na Hradě se děje za okázalých ceremonií, jako by se střídali středověcí panovníci. Prezident Zeman se uklání i zemskému patronu svatému Václavovi, kterého ještě v roce 2000 nazýval kolaborantem a mužem s ohnutou páteří.

Prezidenti, odcházející i nastupující se všemožně snaží podtrhnout výjimečnost svého úřadu. Vědí proč. Lidé přikládají Hradu větší váhu, než skutečně v politice má. Dokázalo to vzrušení, které provázelo lednové prezidentské volby. A prezidenti, Masarykem počínaje, Havlem a Klausem konče, umějí tohoto lidového vidění dovedně využívat, aby jaksi protáhli své jinak nevelké pravomoce.

Václav Klaus si za tento aktivismus nyní vysloužil senátorskou žalobu z velezrady. Jakkoli je to žaloba absurdní a navíc trapná, protože stíhá muže na odchodu, jisté rozumné jádro má. Straničtí politici se bojí, že přímo zvolený prezident Zeman bude chtít zajít v rozšiřování své moci ještě dál, než jeho předchůdce. A tak dávají najevo: tohle my nepřipustíme.

Jaký bude Zeman prezident? Skutečně se bude míchat do práce vlády a sněmovny, jak sliboval? Skutečně se pokusí na sebe strhnout vedení na nekomunistické levici a zničí současné vůdce sociální demokracie? Skutečně bude nadále používat nadutou, opatrovnickou a často bohužel i lživou a agresivní rétoriku, jakou užíval v kampani?

Dovoluji si předpokládat, že bude lepším prezidentem, než jeho odpůrci očekávají. Ne však tak dobrým prezidentem, aby zásadně napomohl ke změně nešťastného odcizení občanů a politické třídy. Proč?

Miloš Zeman je velmi inteligentní člověk a velmi zkušený politik. Ví, co se kdy říká a že prezidentská role je jiná než role premiéra, vůdce opozice či aktivního důchodce z Vysočiny. Dokáže své démony krotit lépe než Klaus a lépe než Klaus dokáže rozlišit skutečnost a svá přání.  Pokusí se být prezidentem, jakého si lidé představují: sice rázným, ale důstojným, sice s vyhraněnými názory, ale gentlemanský k protivníkům.

I Miloš Zeman má však své limity. Je produktem politické třídy tak, jak vznikla v devadesátých letech: ve velké většině malicherná, bez mravních zábran, vyžívající se v často hloupých a často jen symbolických sporech. Naučil se bojovat prostředky, které nejsou ani slušné, ani čestné. To jeho kampaň ukázala. A použije jich, když bude muset. Jeho vůle k moci je na jednu stranu obdivuhodná – na druhou stranu budí obavy. Zeman svůj nadhled pouze předstírá. Ve skutečnosti by byl zázrak, kdyby dorostl v moudrého, noblesního, skromného a lidského prezidenta, kterého země potřebuje.

Martin Komárek