Květnový komentář P. Jajtnera: Svátek matek a Noc kostelů

Svátek matek a Noc kostelů.

„Komentář týdne“  pro vysílání 18. května 2013

Témat ke komentování z politiky jen v této českomoravské dolině je bezpočet. Vesměs ale neradostných. Na sociálních sítích kolovala svého času videa o krádeži pera, v těchto dnech koluje video o viróze, vyvolané alkoholem. Lid se tím možná baví, ale spíš by měl plakat nad sebou, nad svým selháním a neschopností vybrat si vladaře, kterých by si mohl vážit.

Co bude kolovat zítra? A kdo má rád posly špatných zpráv? Naštěstí jsou tu i témata nadčasová: právě uplynulý Svátek matek a nadcházející Noc kostelů. Díky za ně.

Svátek matek, svátek maminek, přesahuje svým významem naše běžné každodenní hašteření. Připomíná nám nejvznešenější a nejvyšší poslání ženy jako matky. Žádný jiný životní úkol se mu nemůže vyrovnat.  Za své životy vděčíme našim maminkám a často si tento dar málo uvědomujeme. Možná až někdy v pozdní dospělosti, kdy jsme sami prožili na našich dětech obavy i radosti při jejich výchově a vzdělávání, úzkost při jejich nemocech.

Zní to jako fráze, ale jen snad proto, že je to tak evidentní: Mateřství je nejvyšší kvalifikací ženy. U nás se na to zapomíná. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že ženy jsou schopny se vyrovnat mužům téměř ve všem, kde není důležitá jejich fyzická síla: známe skvělé lékařky, houslistky i trombonistky, spisovatelky i herečky, umělkyně i badatelky...

  Žijeme ve světě, kde mnoho věcí je zcela naruby: nemilosrdné a masové zabíjení nenarozených dětí, jejichž počet mnohanásobně přesáhl počet obětí četných etnických genocid a válek,  se vychvaluje jako praktické uskutečněňování  práva ženy, asistovaná sebevražda se pokládá v terminologii kultury smrti za dobro,  v politických duelech vítězí drzost a lež, která se vydává ze pravdu, existuje ženské hnutí, jehož cílem je vyrovnávat se ve všech ohledech mužům...

Ve skutečnosti by to měli být muži, kteří dnes ve všech ohledech ztrácejí své nezasloužené dominantní postavení, které získali na počátku dějin a drželi po tisíciletí beztak jen proto, že byli fyzicky silnější a svou moc nad ženami udržovali násilím. Tato epocha skončila. Nám, mužům, nezbývá než si to přiznat. Žena je nezastupitelná ve svém poslání matky, dárkyně  a nositelky života, bytosti schopné se darovat a obětovat bez naděje na zisk a slávu...

Žena je vyšší a dokonalejší stvoření než muž. Tím spíše, že mateřství je bezesporu velká a jedinečná oběť. A zdánlivé,  ničím neodůvodněné sebevědomí mužů, založené na sebeklamu, je tím pošetilejší, čím hlouběji domýšlíme, jakých ambicí se ženy – matky vzdávají, pokud dávají přednost mateřství před profesní kariérou a vyděláváním peněz.

Ani nejmodernější technologie, ani stále více propagovaná kultura smrti, ani lež povýšená na pravdu, ani falešná interpretace dějin nemůže nic změnit na prostém poselství Písma, které nám připomíná trvale platnou a nesmírně důležitou pravdu, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Po tisíciletí byl svazek ženy a muže, požehnaný potomstvem, považován za posvátný. Dnes je tradiční rodina - v důsledku lží povýšených na pravdu - na pokraji zániku. Statistiky, které zjišťují, že se v těchto časech v bohatší části lidstva rodí málo dětí a ty, které se navzdory tomuto trendu narodí, se již v nadpoloviční většině rodí mimo manželství, se nedají odbýt mávnutím ruky. Naše bohatá část světa pracuje ze všech sil na svém sebezničení. A těch, kdo se pokoušejí tomuto vývoji čelit, je stále méně.

Proto je také třeba vyzdvihnout noci kostelů, které se u nás už staly dobrou tradicí. Nejsou ničím jiným než připomenutím naší většinové společnosti, že tu ještě je ona často marginalizovaná, osočovaná a mnohdy dokonce opovrhovaná menšina těch z nás, kdo se pokoušejí nejít po pohodlné a široké cestě konzumu a zábavy do pekel, ale po mnohdy úzké a trnité cestě následování Krista k naplnění opravdového smyslu lidského života.

Noci kostelů jsou většinovou společností přijímány vcelku pozitivně. A to je dobrý začátek. Pokud dosáhneme toho, aby se naše většinová společnost začala zamýšlet, proč vůbec ještě kostely máme, proč naši předkové nelitovali prostředků, obětí a námahy, aby jejich budováním vyjádřili svou úctu a vděčnost Tomu, komu vděčí nejen za dar života, ale i za dar rozumu, bude to možná podnět k obrácení se a změně smýšlení. Přejme si proto, aby i tato právě nadcházející Noc kostelů přispěla k postupné změně smýšlení naší většinové společnosti o těch z nás, kdo se pokoušíme hledat Boha.

Tak, jako žena–matka musí kráčet při plnění svých mateřských povinností po úzké a trnité cestě námahy a úsilí ve prospěch svých dětí, přičemž náhradou za tyto její oběti je skutečnost, že se stává spolupracovnicí na díle Stvoření a tím také příkladem hodným úcty a následování, pokusme se my ostatní - osobním příkladem života podle Evangelia lásky a pokoje a všeobecně prospěšnými iniciativami, jako je právě nadcházející Noc kostelů - pokojně a mírně, cestou nenásilné nabídky alternativy k sebezničujícím trendům života v  konzumu a zábavě, přesvědčovat většinovou společnost o správnosti úzké a trnité cesty, protože vede do cíle hodného veškeré námahy a veškerých obětí.

Tak se naše pravdivě a poctivě prožité životy, zejména životy maminek, mohou stávat - symbolicky i skutečně - naplněním paradoxu  křesťanství, který největší porážku proměňuje v nejvyšší vítězství.

DG Pavel Jajtner, květen 2013