Komentář týdne: Postavení žen v zemích třetího světa

Letošní Nobelovu cenu za mír získaly tři ženy z rozvojových zemí: prezidentka Libérie Ellen Johnsonová – Sirleafová a její krajanka, mírová aktivistka Leyma Gboweeová, jakož i jemenská politička Tavakkui Karmánová. Všechny tři byly oceněny za své mírové úsilí a za boj o ženská práva, která jsou bohužel v mnoha zemích tak zvaného Třetího světa stále hrubě porušována. V odůvodnění Nobelova výboru se praví, že nelze dosáhnout demokracie a trvalého míru, dokud ženy nebudou mít stejné možnosti jako muži při ovlivňování vývoje ve všech společenských oblastech.

Situace žen v Třetím světě je přitom dosti rozdílná. Zatímco někde usilují vzdělané ženy o účast na politickém vedení země, jinde se aktivistky snaží probojovat právo žen na vzdělání vůbec, nebo dokonce jen na ochranu proti ponižování, zotročování a násilí. „Násilí vůči ženám proniká všude, je rozšířené a nepřijatelné,“ praví se v nedávné zprávě Spojených národů. Vzhledem k revolučním událostem tak zvaného Arabského jara se pozornost západních médií soustřeďuje v těchto dnech především na postavení žen v muslimském světě. Bohužel mnohé nasvědčuje tomu, že boj proti diktátorským režimům v zemích, jako je Egypt nebo Jemen, staví úsilí o práva žen do pozadí. Pro tuto situaci je charakteristické, že v Jemenu se ženy, oslavující udělení Nobelovy ceny míru jedné z nich, staly terčem útoků mužských přívrženců tamního režimu. V Egyptě a v Tunisku vzrůstají mezi vzdělanými ženami obavy z rostoucího vlivu islamistů a případného zavádění islámského práva šaria, jako se stalo v některých oblastech Iráku po pádu Saddámova režimu, kde se postavení žen značně zhoršilo. Některé kmeny a muslimské sekty věří, že islám dává muži právo manželku bít a rodině právo ženu zavraždit, jestliže jim údajně způsobila hanbu. Bohužel tomu nahrávají i některé zákony.

Podobně je tomu i v Afghánistánu, kde jsou práva žen deset let po pádu talibánského režimu opět ohrožena. Podle průzkumu dvou britských humanitárních organizací hrozí, že práva žen padnou za oběť politickému obchodu vlády s Talibánem. Přitom došlo po pádu talibánského režimu alespoň ve větších městech ke zlepšení postavení žen: mohou opět chodit do školy a  pracovat mimo domov, což jim Talibán zakazoval.

Nicméně i tak je situace velice rozdílná na venkově. Tam jsou ženy nadále utlačovány, ba zotročovány, a situace se nelepší, ačkoli Američané se o to snaží. Navíc je otázkou, co se stane s právy afghánských žen, až jejich zastánkyně Hillary Clintonová nebude v úřadě… Celkově dosahuje už nyní negramotnost mezi afghánskými ženami dvaceti procent, délka života je z nejnižších na světě, a červnový průzkum agentury Reuters označil Afghánistán za nejnebezpečnější zemi pro ženy na světě.

I v nejbohatší arabské zemi, v Saudské Arábii, je situace žen neutěšená. A přitom podle mezinárodní zprávy o lidském rozvoji v arabském světě patří porušování ženských práv spolu s nedostatkem politické svobody a nedostatečným vzděláním k hlavním třem faktorům, omezujícím pokrok v této oblasti.