Komentář týdne: Podpořme pronásledované křesťany!

Také letošní  6. neděle velikonoční  bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.

Papež František o Vánocích řekl: „Kolik našich bratří a sester ve víře snáší útlak, násilí a jsou nenáviděni kvůli Ježíši! Řeknu vám jedno: mučedníci dneška jsou početnější, než byli ti z prvních staletí. Když čteme dějiny prvních staletí tady v Římě, vidíme spousty krutostí páchaných na křesťanech, ale říkám vám, že dnes se na křesťanech páchají stejné a častější krutosti.“

Pronásledování křesťanů je ve světě globálním, poměrně utajeným fenoménem a jeho  intenzita roste. Křesťané jsou dnes ve  světě pronásledovanější,  než kterákoli jiná náboženská komunita.

Hlavním zdrojem útlaku  byl ve 20. století komunismus.  Ten je ale v útlumu a tak  v 21. století převzal agresívní   iniciativu náboženský fundamentalismus – především islámský, ale také hinduistický a dokonce i budhistický. Mezi 108 zeměmi, kde jsou křesťané diskriminováni, jsou i země s významným  podílem křesťanského obyvatelstva, jako je Čína, Indie, Indonésie a Pákistán. Podle organizace Open Doors je zemí s nejtěžším pronásledováním už dlouhé roky KLDR. Následuje 13 zemí  s islámskou většinou. Na patnáctém místě ostudného žebříčku je Indie. V loňském roce bylo ve světě kvůli víře zabito až 90 000 křesťanů. Různou formou bylo diskriminováno více než 500 milionů křesťanů. Nové pronásledování se objevuje i v západních sekulárních demokraciích.

Formy pronásledování se pohybují od nenásilné právní diskriminace a sociálních nevýhod až k přímému násilí a terorismu.  S rostoucím  sektářským terorismem se setkáváme zejména v pásmu muslimské většiny,  která se táhne od severní Nigérie na západě, přes islámskou středovýchodní oblast až po Indonésii na východě. Organizace jako Boko Haram, Aš Šabáb, Al Kaida, An Nusra, Hamas, IS, Tálibán, Abú Sajjáf, a mnoho dalších spáchaly od září 2001 desítky tisíc útoků. Nekonečnou  řadu  útoků odsuzují i vrcholní představitelé islámu. Ti ale zároveň prosazují zákony, které vycházejí z islámského práva šaría. Kromě trestání evangelizace nebo odpadlictví od islámu je to zákon proti rouhání.  Jde o nástroj k potírání jakékoliv kritiky islámu, blokuje svobodu slova napříč celým islámským světem a je namířen především proti umírněným  muslimům a příslušníkům náboženských menšin.  I v tolerantní Indonésii, byl v těchto dnech odsouzen ke dvěma letům vězení  za údajné rouhání křesťan – guvernér Jakarty. Brutálnější je pak nátlak na menšiny skrze „rouhání“ např. v Pákistánu, kde  hrozí trest smrti. Obvinění jsou často lynčováni fanatickým davem ještě dříve,  než mohou být odsouzeni.  

Církve investovaly mnoho energie do mezináboženského dialogu a bojí se ho narušit např. kritikou islámské nadřazenosti  a poukázáním na islámský útlak křesťanů. Je za tím pochopitelná snaha neradikalizovat umírněné muslimy a dál nezhoršovat situaci křesťanů. Vidíme ale, že se tento přístup neosvědčil - křesťané jsou ve stále větším nebezpečí a navíc jejich situace zůstává světové veřejnosti utajena.

Zvláště tragická je pak situace křesťanů v zemích Blízkého a Středního východu. Destabilizace regionu po americké invazi do Iráku a s příchodem Arabského jara přinesla vzestup vlivu džihádistických skupin. Následkem sektářského násilí klesl počet iráckých křesťanů  z 1 300 000 na pouhých 200 000.  S velkou starostí sledujeme osud křesťanů v Sýrii zmítané občanskou válkou. Také tam hrozí genocida příslušníků  starobylých křesťanských církví ze strany protiasadovských džihádistů.

S novou formou měkkého „soft“ pronásledování křesťanů se setkáváme také na Západě. Papež Jan Pavel II. ve svých dokumentech často hovořil o kultuře smrti, kterou zrodila moderní doba. V encyklice Evangelium vitae varuje Jan Pavel II. před zvrácením demokracie v určitou formu totality. Stát, který se odvažuje rozhodovat o životě slabých a bezbranných, ve spektru od dítěte dosud nenarozeného až po starce, není už „společným domem“, ale tyranií. Křesťané, kteří hájí život proti kultuře smrti jsou pak obviňováni, že porušují  pseudo lidská práva (na potrat, eutanázii, sňatek homosexuálů) a otvírá se tak cesta k jejich perzekuci.

Situace není tedy vůbec dobrá a tak se nabízí otázka, co dělat?  

My, kteří pronásledováni nejsme,   bychom  neměli nečinně přihlížet. „Trpí - li jedná část, trpí s ní části všechny“ - říká apoštol Pavel v listu Korinťanům.     Na prvním místě je modlitba za pronásledované křesťany i jejich pronásledovatele. Důležité je, se o situaci křesťanů informovat a informace předávat svému okolí. A my, kteří máme i nějaké peníze navíc, můžeme pomoci finančně.

Papež František vyzval křesťany, aby se modlili za své pronásledované bratry a sestry těmito slovy:  „Jsou pronásledováni a zabíjeni, protože jsou křesťané. Ptám se vás, jak moc se modlíte za pronásledované křesťany? Přidejte se ke mně, abychom je mohli podpořit modlitbou a materiální pomocí.”  A já dodávám - přidejme se tedy alespoň o 6. neděli velikonoční!

Julius Kahanec pro Radio Proglas

květen 2017