Komentář týdne k prvním krokům prezidenta Obamy

I v případě Baracka Obamy se ukazuje, jako tak často, že přehnaná očekávání se nevyplácejí. Zatímco před jeho nástupem do úřadu 20. ledna v něm mnohá média viděla málem zachránce světa a v jeho předchůdci Georgi Bushovi málem zloducha, začíná se na poměry v Bílém domě už po několika dnech hledět realističtěji. Objevují se první náznaky přehodnocování George Bushe, coby muže spravedlivého, pokorného, řídícího se svým svědomím a snahou o to nejlepší pro Ameriku a pro svět. U Obamy se naopak začínají počítat první chyby a nedostatky. Jsou to jednak nezkušenost a z toho plyynoucí naivita, jednak jistá arogance. A dostavují se první zklamání, v některých případech oboustranná.

Týká se to zejména vztahů Spojených států a Evropy, především Evropské unie, například co se týče budoucnosti Afghánistánu. Evropané, zvyklí vidět v Bushovi válečníka a v Obamovi mírotvorce, jsou jaksi zaskočeni tím, že nový americký prezident má jako prioritu vítězství ve válce s terorismem v Afghánistánu a že si v tom dokonce žádá jejich pomoc, především v podobě většího počtu vojenských sil. Bylo by zajímavé vědět, do jaké míry je evropská neochota v tomto směru zklamáním pro Baracka Obamu. Podobně je tomu i v případě vězení na americké základně Guantanámo, kde jsou drženi zajatci, podezřelí z terorismu. Evropa sice co nejtvrději odsuzovala vznik tohoto vězení a poměry v něm, když je však chce nový americký prezident zrušit, což mu nicméně mnozí experti nedoporučují, staví se Evropa velmi vlažně k tomu, že by měla nést část odpovědnosti, to jest poskytnout útočiště oněm asi šedesáti vězňům, jimž nebyla účast na teroristických činech dokázána, kteří však nemají kam jít, protože v jejich zemi jim hrozí mučení, ba i smrt. To se týká například ujgurských muslimů z Číny.

Zklamání připravil nový americký prezident věřícím, kteří odmítají umělé potraty. Na rozdíl od George Bushe zrušil hned v prvních dnech svého prezidentství zákaz financovat z amerických veřejných prostředků mezinárodní organizace, které doporučují potraty nebo k jejich provádění jakkoliv napomáhají, třeba jen informováním. Dostalo se mu za to ostré kritiky z Vatikánu, například od Mons. Rina Fisichelly, hlavy Papežské akademie pro život, který Obamu varoval před "arogancí těch, kdo jsouce u moci věří, že mohou rozhodovat o životě a smrti". Ostatně američtí katoličtí biskupové upozorňovali už před volbami na některé Obamovy názory, jež jsou v rozporu s učením katolické církve, a nyní si kladou otázku, jak je možné, že 54 % amerických katolíků dalo přesto Obamovi svůj hlas. Lze předpokládat, že euforie nad kandidaturou prvního Afroameričana v dějinách zřejmě převážila, zejména u voličů hispánského původu, kteří tvoří velkou část amerických katolíků.

Ale vraťme se k politice. Uvážíme-li, že Barack Obama je teprve na samém začátku svého prezidentství a jak těžká rozhodnutí ho zřejmě ještě čekají, dost překvapuje optimismus občanů Evropské unie. Podle posledních průzkumů například 92 % Francouzů věří, že Barack Obama bude mít na dění ve světě pozitivní vliv. Nezbývá, než doufat v to s nimi.

                Olga Kopecká-Valeská