Komentář týdne k africké cestě Benedikta XVI.

Už od samého začátku své cesty do Kamerunu a Angoly byl papež dotazován na postoj katolické církve k prezervativům. V našem, ale i cizím tisku se při té příležitosti vynořila – opět – řada článků, které právě katolíky obviňují z šíření AIDS v Africe, přesněji řečeno v subsaharské Africe.

Nebudu rozebírat otázku, jak mají kondomy, které jako antikoncepce nejsou příliš spolehlivé, zastavit epidemii AIDS. Zkusím se jenom podívat na čísla, ze kterých lze něco vyčíst. Zjednodušeně řečeno se otázka boje proti AIDS točí kolem dvou základních strategií: řada mezinárodních organizací propaguje tzv. bezpečný sex a snaží se školit Afričany už od dětství v používání kondomů. Druhou strategii propaguje nejen církev, ale i řada jiných odborníků, kteří africké poměry skutečně znají a v oblasti trvale pracují. Ta stojí na programech, které vysvětlují mladým lidem, že nejjistější ochranou je předmanželská zdrženlivost a manželská věrnost. Takové programy mají zelenou zejména v Ugandě a v Keni, kde je podporuje i vláda. Podle protikatolicky laděných aktivistů jsou takové programy málo účinné a na vině je církev, protože je podporuje. Pokud by to tak bylo, musel by v zemích se silným katolickým vlivem být počet nakažených vysoký, v zemích se slabší přítomností katolíků by měl být nižší.

Jak to vypadá ve skutečnosti? Velmi stručně řečeno, je katolický vliv (posuzovaný podle procenta katolíků v oblasti) k rozsahu nákazy v nepřímé úměře. Podívejme na několik zemí. Největší počet nakažených dospělých má Svazijsko – téměř 39 %. Katolíků je zde 5,5 %. Za ním je Botswana s 37,5 % nakažených dospělých: katolíků je zde okolo 5 %. Na druhé straně grafu jsou země se silným katolickým vlivem. V Ugandě jsou katolíci nejsilněji přítomni v diecézi Nebbi, kde jich je přes 85 %, nejméně v diecézi Tororo - 22 %. Průměr jednotlivých diecézí činí přes polovinu katolíků v populaci. Jak je to s výskytem AIDS u dospělých? 4 %. Další silně katolickou zemí je Keňa. Nejvíce katolíků je v diecézi Embu – téměř 60 %, relativně nejméně v Lodwaru – přes 10 %. Výskyt AIDS u dospělých činí 6,5 %. Zdá se tedy, že programy, které jsou v souladu s katolickou mravní naukou, fungují mnohonásobně lépe než jiné programy. 

Dokládají to i jiná fakta. Například zambijské řeholnice, které s postiženými pracují, poukázaly na to, že v této zemi jsou kondomy už přes 10 let k dispozici zadarmo a počet nakažených neklesá. A zambijští biskupové k tomu dodávají, že AIDS je problémem chování a proto prevence musí být založena rovněž na chování. Martin Sempa, ugandský pracovník bojující s AIDS, prohlásil, že kondomy nejen nesnižují výskyt AIDS, ale v Africe ho naopak zvýšily. Argumentoval tím, že země, kde se kondomy nejvíc používají – Botwana, Jižní Afrika a Zimbabwe – mají nejvyšší výskyt HIV pozitivity. Řekl dokonce, že působení UNAIDS, tedy organizace OSN pro boj s touto nemocí, nemá žádný prokazatelný úspěch. To tvrdí nejen věřící aktivisté, ale připustila to i Světová banka.

Církev se v Africe začala znepokojovat AIDS už počátkem osmdesátých let, kdy se s jejím pandemickým výskytem ještě nepočítalo. V léčbě a péči o nemocné je na předním místě. A to se netýká jen Afriky: celosvětově platí, že čtvrtina nemocných se léčí v zařízeních katolické církve.

Má-li být Benedikt XVI. při příležitosti své africké cesty znovu napadán proto, že katolická nauka údajně zhoršuje pandemii AIDS, je nutné bohužel konstatovat, že jde o další útok současné protipapežské propagandy, zejména mediální. O to více potřebuje Svatý otec naši solidaritu a podporu.

                                               Michaela Freiová, 20. března 2009