Komentář Tomáše Petráčka - Všeobecné dobro v době rozvolňování

Komentář Tomáše Petráčka - Všeobecné dobro v době rozvolňování
5. června 2021 Komentář týdne Autor: Jana Kuklová

Co jsme se o sobě i o svém okolí dozvěděli v průběhu koronavirové pandemie a co bychom z tohoto náročného období měli vyvodit do budoucna? To jsou otázky, které si v prvním červnovém Komentáři týdne klade církevní historik a kněz Tomáš Petráček.

Během posledního roku a půl jsme se o sobě mnoho dověděli na individuální rovině ale také na té společenské a rovněž církevní. V krizi se ukáže mnoho: jaké máme skutečné hodnoty, jak jsme odolní, kam nás táhne naše srdce, na jakých základech stavíme. 

Mnohem komplikovanější je se v tom zorientovat, formulovat nějaké „poučení“, odnést si lekci, díky které utrpěné ztráty budou snesitelnější. Přinesené tak oběti dostanou další smysl, díky kterým se lépe připravíme na další výzvy, které budou nepochybně jiné, ale jejichž základní charakter zůstává pořád stejný. 

Hodnocení mohou být velmi rozporná, někdy až tak, že to zpětně působí úsměvně. Dnes se vládní politici pokouší hledat odpovědnost za to, že jsme v počtu zemřelých na počet obyvatel druzí nejhorší na světě a že jsme měli v covidovém období suverénně nejdéle zavřené školy, i na chování veřejnosti. Podle nich Češi prošli covidem jako nejhorší, protože jsou nedisciplinovaní a nerespektují nařízení vlády, porušovali předpisy a tak dále a tak podobně. 

Na jaře naopak řada autorů spekulovala o tom, že jeden z důvodů, proč postkomunistická střední Evropa první vlnu zvládla lépe než země Evropy západní, je několika generační zkušenost poslouchat vládu bez odmlouvání, zvyk mlčet a plnit pokyny. Dnes je jasné, že to celé bude ještě jinak.

Už Tomáš Akvinský, v pasážích Sumy věnované právu, mluví o tom, že zákony musí být rozumné a dávat smysl. K tomu, abychom zákony a nařízení skutečně dodržovali, výrazně pomáhá, když se nejen bojíme sankcí, ale když rozumíme logice zákona, když jsou nám nařízení důkladně vysvětlena a zdůvodněna. A velmi pomáhá, když je vyhlašuje nejen legální, zákonná autorita, ale zároveň legitimní, uznávaná, respekt veřejnosti mající, která budí dojem, že ví co a proč dělá. 

Je mi líto, ale vinit českou veřejnost, že zcela nesledovala nařízení vlády, jež byla chaotická, nahodilá, obratem měněná, často politicky motivovaná, bez řádného zdůvodnění a nakonec vlastně nezákonná, což potvrdily opakovaně soudy, a ještě navíc vyhlašovaná vládními politiky, kteří je sami nedodržovali, opravdu není férové. Dnešní společnosti hodnotově tekuté postmoderny více než v minulosti potřebují elity, které opravdu vedou a jdou příkladem. Toho současná vládní garnitura nebyla schopna. Nebyl jediný důvod, proč bychom měli mít tak dramaticky horší čísla než sousední země jako Rakousko a Německo. Češi především na jaře 2020, při první vlně, ukázali velkou míru disciplinovanosti a obětavosti. Odpovědnost za tisíce zemřelých, především seniorů, kteří nemuseli zemřít, jednoznačně nese vláda Andreje Babiše.

Ve zvládání podobných krizí hraje důležitou roli také čas a poctivost. Lidé dokážou snést mnoho, pokud mají naději, vidí světlo na konci tunelu. Ani tady s námi vláda nehrála fér, vzpomeňme na výzvy obětujme březen, když bylo jasné, že umrtvující polo-lockdowny budou trvat minimálně o měsíce déle.  

Momentálně stojíme před další výzvou v podobě očkování a tzv. covidových pasů, které by především uvolnily život těm, kdo jsou očkováni nebo nemoc prodělali, což by výrazně pomohlo i obnově života celé společnosti. I tady panuje zmatení pojmů a objevuje se kritika údajně nespravedlivého diskriminování těch, kdo se očkovat nechtějí dát. 

Omezující opatření vlády proti covidu jsou nepochybně v normálních podmínkách nepřijatelná narušení svobody, která jsou ale nutná, aby se zachránily lidské životy. Covid pas v tomto kontextu není neférové privilegium, které dostanou ti „povolnější“, očkovaní.  Přesně naopak: vláda nemá právo dále omezovat práva těch, kdo už nepředstavují pro sebe a ostatní takovou hrozbu, u kterých je pravděpodobnost šíření nákazy podstatně menší. Ve chvíli, kdy je očkování dostupné více méně komukoliv a kdy je podle expertů nutné dosáhnout 70% proočkovanosti, abychom se od nemoci jako vážné hrozby osvobodili, je to logické a spravedlivé opatření, jehož jediným skutečným omezením je povinnost se nechat testovat pro ty, kdo z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou být očkování. 

Jaké mohou být některé z našich lekcí ohledně covidové krize?

Jako křesťané můžeme nabídnout společnost pojem bonum commune, společné dobro, tradiční koncept sociální etiky opět rozvíjený už od středověku. Nestačí sledovat jen své individuální zájmy, ale jsou chvíle, kdy je třeba se omezit a podřídit potřebám a zájmu celku, společnosti jako takové. Úkolem politiků a celé společnosti je hledat neustále rovnováhu individuálních a společných zájmů, ale protiklad je přece do značné míry umělý, protože, jak nám covid opět dramaticky obnaženě ukázal, nelze si hrát sobecky na vlastním písečku, člověk nemůže opět doslovně sám být zdravý uprostřed nemocné společnosti. 

Nestačí ale jen oprášit nějaký koncept a mluvit o něm, mnohem důležitější je především ho žít, osvojit si logiku vydanosti a sebedarování velikonočního tajemství, najít v takovém jednání radost, kterou svět nemůže dát, a svědčit o tom společnosti, která po covidovém otřesu a následné paralyzující únavě touží po smyslu a naději. 

Aby to fungovalo, musí to totiž vyrůstat z jiného křesťanského konceptu, z obnoveného vnímání solidarity založené na prožívání skutečnosti, že jsme součástí jediného celku, Kristova mystického těla, jedné jediné lidské rodiny, která se realizuje v různých formách, kulturách a národech, ale je podstatně propojená a provázaná.

Zkusme znovu převzít odpovědnost, vzít zemi, stát a společnost za svoji, za vlastní, je to náš společný dům. Na konci května jsme si připomněli největší úspěch protinacistického odboje nejen v okupovaných českých zemích. Při pohledu na piloty RAF, výsadkáře a hlavně domácí odbojáře fascinuje jejich připravenost k oběti, nejen času a energie, ale vůle nasadit vše, včetně života svého a svých rodin pro něco tak na první pohled abstraktního a v té době nereálného jako svobodné Československo, jejich zemi, jejich stát. 

A druhá drsná lekce ve světle blížících se voleb: volit populistické politiky, kteří chápou své funkce jako možnost těžit se státních zakázek, řídí se pouze marketingem a ignorují expertní hlasy, se ukázalo doslova jako životu nebezpečné. V euforii z letního uvolnění bychom na to do října neměli zapomenout.

Zpravodajství na Proglasu

Zprávy pro lidi dobré vůle ve všední dny v 10, 13, 15 a 20 hodin; v sobotu v 10 a 15 hodin

Zrcadlo týdne v sobotu od 18. hodiny

13+ každý všední den krátce po 13. hodině

Regiony

Regiony