Komentář Pavla Jajtnera - Znovu církevní restituce?
Členové vládní komise pro otázky majetkového vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi chtějí do konce května se zástupci církví projednat nový záměr vyrovnání. Na způsobu navrácení či náhrady majetku, o který stát po nástupu komunistické totality církve připravil, se politická scéna po roce 1989 nedokázala dohodnout. Této skutečnosti si všímá květnový komentář Pavla Jajtnera, předsedy Evropské federace katolického vzdělávání dospělých a bývalého diplomata.
Znovu církevní restituce?
Komentář týdne, 21. května 2011.
Znovu, (po kolikáté už v posledních dvaceti letech?) se začíná jednat o otázce církevních restitucí. Proč asi vláda otevírá toto téma v době, kdy ztrácí půdu pod nohama? Majetkové vyrovnání mezi státem a Církví je sice součástí vládního prohlášení, ale pro většinovou českou veřejnost je kvůli jiným, pro ni naléhavějším tématům, zcela na okraji zájmu.
Ani po dvacetiletí politické svobody se v této zemi nemění nic na tom, že křesťané, zejména pak my katolíci, jsme se doposud nestali plnoprávnými občany tohoto státu, který by chtěl být pokládán za právní a demokratický.
Proč? Majetek katolické církve je majetkem všech katolíků. V devadesátých letech byla vydána jen jeho nepatrná část. Většinu majetku stále protiprávně zadržuje stát. Každý, komu nebylo vráceno to, co mu bylo ukradeno, je obětí diskriminace. V naší zemi je tudíž diskriminován každý praktikující katolík, kterému stát dluží v přepočtu nejméně 360 000 Kč jeho podílu na společném církevním majetku.
Ve státech s demokratickou tradicí a fungující občanskou společností by takový stav nemohl přetrvávat. Spravedlnost se musí vztahovat na všechny, nikoli jen na někoho. Není obtížné si představit s jakým gustem by zadání na tuto majetkovou kauzu přijali třeba američtí právníci typu proslulého Eda Fagana, v Česku známého obhájce rakouských odpůrců Temelína. Že v Americe lze vysoudit odškodnění i pro kuřáky, kteří tvrdili, že o škodlivých účincích kouření nevěděli, není vtip, nýbrž ověřený fakt. Ale možná, že i Ed Fagan by byl na českou justici krátký.
Je známo, že stát inkasuje – v dnešní kupní síle české koruny - ze zadržovaného církevního majetku roční rentu asi 3 miliardy a 600 milionů korun. Tento stav trvá již 62 let. Z této částky vyplácí Církvi sotva jednu třetinu, převážně ve formě platů duchovních. Přitom je známo, že duchovní jsou ze všech skupin vysokoškolsky vzdělaných občanů daleko nejhůře placeni. Proč, když více než dvě miliardy korun z této renty konzumuje většinová společnost?
Poslaneckou sněmovnou odročená dohoda o majetkovém vyrovnání mezi církvemi a státem, která byla vládou předložena v paragrafovaném znění návrhu zákona v roce 2008 byla - po mém soudu - špatná. Stát měl církvím vyplácet roční rentu, která měla být sice o něco vyšší, než je výnos z protizákonně zadržovaného církevního majetku, ale její vyplácení mělo být časově omezeno na 60 let, zatímco majetkový výnos z lesů, polností a budov je trvalý.
Soudím, že ústupky, které katolická církev při přípravě tohoto zákona učinila, byly příliš velkorysé. Vždyť kdo dokáže odhadnout či předpovědět, co by mohlo nastat po 60 letech, až státní vyplácení renty Církvi skončí?
Uvidíme, co nového přinese obnovené zasedání expertní komise, oznámené na 24. květen tohoto roku. Stát je předlužen a nabízí místo peněz navrácení maxima nemovitého majetku: lesů a polností. To je – po mém soudu – lepší řešení. Za předpokladu, že Církev bude s navráceným majetkem umět hospodařit. Proč? Peníze na bankovních kontech dnes jsou, ale zítra být nemusí. Ten, kdo má záhon pole a pracovité ruce, nemá jiného pána, než Pána Boha. Tak to pravdivě vyjádřil hospodář a křesťan Jan Cimbura.
Je nejvyšší čas, aby naše většinová společnost pochopila, že spravedlnost musí platit pro všechny občany bez rozdílu. Aby si uvědomila, že demagogická tvrzení o tom, že Církev má být chudá, jsou jen zástěrkou, která má posloužit ke štvaní většinové společnost proti věřícím. Proč se v této kampani negativně angažují i média? Jak to, že šlechtické majetky obrovské hodnoty byly již v devadesátých letech v tichosti vráceny? Jak to, že společnost v tomto případě nepropadla štvavé hysterii založené na tezi, že za každým velkým majetkem se skrývá zločin?
Žijeme v časech, jež se příliš nápadně podobají ranému, nemilosrdnému a dravému kapitalismu volné soutěže. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Tento stav byl v 19. století u kolébky marxismu se všemi hrůzami, které následovaly.
Je zásadním a naléhavým úkolem Církve, aby dokázala většinovou společnost přesvědčit o legitimitě cílů, kterým chce sloužit. Aby dokázala využít příležitost nedopustit se stejného omylu, jako v časech bezohledného kapitalismu průmyslové revoluce, kdy příliš dlouho stála na straně bohatých.
Česká Církev by měla jasně a přesvědčivě ukázat, že cílem majetkové restituce je lépe sloužit rostoucímu zástupu chudých, nemocných, opuštěných, negramotných a jinak znevýhodněných lidí. Bude-li naše Církev konečně finančně soběstačná a nezávislá na státu, bude také zcela svobodná a odolnější proti politickým objednávkám a skupinovým zájmům. Bude moci ještě lépe plnit to, co vždy bylo jejím posláním ve světě: lépe pomáhat a sloužit.
Postarat se o ty, kdo trpí, je v zájmu celé společnoti. Kéž by tuto prostou skutečnost konečně pochopili i nepřátelé církevních restitucí.
Losí grunt, 19. května 2011
Pavel Jajtner
Ve vysílání Proglasu tento komentář uslyšíte v sobotu 21. května v 7.30 a 18.05, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
