Komentář Pavla Jajtnera: Vykročení k občanské společnosti

Vykročení k občanské společnosti.

Už jsem nad sebou lámal hůl, že nemohu nebo neumím být v těchto komentářích poslem dobrých zpráv. Přitom vím, jak je jich třeba. Sám bych nezřídka nějaké potřeboval, aby se mně rozproudila krev v žilách.

Moje ústupová strategie pro psaní těchto komentářů předpokládala v prvním kroku úplný odchod od politických témat, protože tam je o dobré zprávy bída, a přechod k tématům, která se budou zabývat těmi stránkami života, které přesahují jeho hmotnou stránku. Jasné obrysy druhého břehu toto mé rozhodnutí legitimují. Druhý krok pak měl poté, co se odvysílá můj padesátý komentář (tento je v pořadí čtyřicátý), znamenat přechod k radostné rolnické práci a pastýřské holi v ústraní naší vysočinské usedlosti ...

Čekal jsem, že první nepolitické téma tohoto komentáře použiji už dnes, po prvním kole prezidentských voleb. Výběr mezi jeho předpokládanými vítězi bych komentovat nemohl. Ale stalo se, že český lid v Čechách i v Moravě překvapil vykročením ke své občanské zralosti a tyto volby pro mě poprvé, po více než dvaceti letech,  nebyly úplným zklamáním. Je tu i další výhoda: mé nepolitické téma se bude hodit pro blížící se postní čas.

První kolo prezidentské volby je po mém soudu probuzením naší občanské společnosti. Mám z toho upřímnou radost. Ukázalo se, že politika může mít i lidský rozměr a že nadšení dobrovolníků může konkurovat milionům investovaným velkokapitálem do mediální fikce, která má pomoci do prezidentského křesla některému z jeho služebníků.

Pozoruhodná je rozhodnost, s jakou lidé řekli své NE mafiánským seskupením, která zneužívala demokracii v této zemi po dlouhých dvacet let. Právem. Přes lítost, kterou jako katolík pociťuji při pomyšlení, že jiný katolík, Petr Nečas, se stal spoluviníkem jednoho z největších zločinů naší novodobé historie, Klausovy amnestie kmotrů, musím tento postoj národa ocenit. Od doby kodifikace římského práva totiž platí, že každý, kdo napomůže zločinci uniknout před spravedlností, soudem a trestem, je sám, jako spoluviník, zločincem. Marně se pokouší pan Nečas trapně a nepřesvědčivě vysvětlovat, že jinak jednat nemohl. Nejen, že mohl, ale dokonce musel. Ať už svého práva nepodepsat amnestii bez přezkoumání odborníky a konzultace ve vládě nevyužil z  jakéhokoliv důvodu, rozhněval tři čtvrtiny národa. A národ vystavil účet. A je to tak dobře. Přece jen nejsme ovce.

Není možno pominout ani nejodpornější postavu prvního kola, Janu Bobošíkovou, která se stala negací všeho, co slušný člověk od slušné politiky očekává. Těší mě, že procento těch, kteří dali průchod tomu nejhoršímu, co v každém člověku dříme, bylo zanedbatelně málo.

Osobně se raduji z pěkných 5% Zuzany Roithové. Vezmu-li v úvahu, že mnozí volili spíše na jistotu, než podle srdce a svědomí, pak skutečný potenciál voličů, kteří v této zemi podporují křesťanské hodnoty, je o mnoho vyšší. A to je dobrý příslib pro příští parlamentní volby i pro tuto zemi.

Lidský rozměr osobnosti převládal i u Táni Fischerové a Vladimíra Franze. Lze předpokládat a je nadějné, že celkových 15%, která tito dva kandidáti a Zuzana Roithová dohromady v prvním kole získali, neobdrží v druhém kole pragmatik bez morálky, technolog moci a spolupachatel opoziční smlouvy, která odstartovala v této zemi majetkové zločiny miliardových rozměrů a na dlouhé desetiletí ji vrhla zpět, někam do časů bezohledného kapitalismu.

Za týden půjdeme volit prezidenta v druhém, rozhodujícím kole. Ať už to pro nás bude záležitost srdce nebo rozumu, tedy volba z přesvědčení či pouhá volba menšího zla, pojďme volit a ukažme, že nejsme ovce, ale lidé vybavení rozumem a svobodnou vůlí. Pokud přece jen slušnost prohraje, pak se možná  v příštích pěti letech hradnímu divadélku zasmějeme častěji než tomu bylo v uplynulých deseti letech, kdy jsme mohli nejvýš skřípět zuby a plakat. Ale to by bylo asi tak všechno, co bychom za miliardy utracené za provoz Hradu a komfort jeho pána mohli dostat.

A protože to by bylo málo, pevně doufám, že nedáme další příležitost k vytažení stavidel pro novou vlnu rozkrádání této naší krásné české a moravské země, „zemského ráje to na pohled“, který patří nám, občanům. Nikoli oligarchům a jejich služebníkovi, který se maskuje přeslazeným úsměvem, žoviálními hospodskými žvásty a citáty ze Švejka. Za touto fasádou je tvrdý a vypočítavý politický hráč, který chladně počítá, co mu to vynese.

D.G. Pavel Jajtner, leden 2013