Komentář o zemích bez svobody informací
Světová média v těchto dnech sledují situaci v Kyrgyzstánu, kde došlo k převratu a pádu prezidenta Kurmanbeka Bakijeva a jeho administrativy. Středoasijská postsovětská republika patří mezi země, pro které vysílá rozhlasová stanice Svobodná Evropa – už skoro 60 let připravuje zpravodajství a další program pro země, jejichž obyvatelé nemají svobodný přístup k informacím. V minulosti takovým státem bylo i Československo pod nadvládou komunistů –a právě v češtině začala stanice zřízená americkým kongresem 1. května 1951 vysílat, jak připomíná Komentář týdne na Proglasu. Jeho autorkou je publicistka Olga Kopecká-Valeská, bývalá ředitelka českého vysílání Svobodné Evropy.
Upozornění: Kvůli přenosu sobotní ranní mše svaté neuslyšíte komentář 1. května v předpremiéře v 7.30. Ostatní časy zůstávají: sobota v 18.30, neděle 1.45 a pondělí od 10 hodin. Po odvysílání najdete záznam relace v našem audioarchivu. Přečtěte si text komentáře Olgy Kopecké-Valeské:
Co to bylo sovětské impérium? ptá se dnes leckterý příslušník mladší generace. A také: proč a kam dnes ještě vysílá rozhlasová stanice Svobodná Evropa? Odpovědi na obě otázky spolu souvisí. Svobodná Evropa, spojená se svou někdejší sesterskou stanicí Rádio Svoboda v jeden celek, sídlící v nové budově na Vinohradech, začala pravidelně vysílat právě 1. května 1951, a to do Československa. Tam už dnes nevysílá, ani do dalších bývalých komunistických zemí ve střední Evropě, ale její hlas se stále ještě ozývá na Balkáně, v zemích bývalého Sovětského svazu a na Sředním východě, celkem v osmadvaceti jazycích. Tyto země jsou totiž stále ještě - a některé zase znova - problematické. Demokratizace v nich buď nepokračuje dost rychle, nebo se situace v tomto směru dokonce zhoršuje, jak zjistila například ve svém průzkumu, uveřejněném v lednu, organizace Freedom House, monitorující stav lidských práv a demokracie ve světě. V řadě zemí, do nichž rozhlasová stanice Svobodná Evropa/Rádio Svoboda vysílá, se v posledním roce projevil úpadek svobody a demokracie, například v samotném Rusku. Mnohé z nich mají autoritářské režimy, bují tam korupce, nepotismus, špatné hospodaření,propojení se zločineckými organizacemi a útlak jinak smýšlejících,včetně médií. Někde, jako v Afghánistánu a Iráku, prakticky neskončila občanská válka. Politické vraždy jsou v řadě zemí na denním pořádku-často jsou oběťmi novináři. Jen z Íránu muselo loni z obavy před pronásledováním uprchnout na 70 novinářů.Pozitivní trendy se projevují málokde, například v zemích bývalé Jugoslávie nebo, alespoň prozatím, na Ukrajině. Proto má Rádio Svobodná Evropa/Svoboda stále ještě mnoho posluchačů-zhruba 17 milionů týdně: dodává jim nezkreslené informace a podporuje demokratické hodnoty a ideje.
Ale vraťme se ke Kyrgyzstánu,kde byl počátkem dubna smeten režim prezidenta Bakijeva. Došlo k tomu za masových demonstrací proti korupci,nepotismu a drasticky zhoršené hospodářské situaci-pro což byl před pěti lety svržen režim předcházející, za takzvané tulipánové revoluce. Zažité zlořády se zřejmě nedají tak snadno vykořenit. Začíná se to bohužel projevovat i teď, za prozatímní vlády opozice. Zavádí se nový systém cenzury v médiích, zakazují se politické akce, demonstrace a podobně. Navíc se množí důkazy, že pád Bakijevova režimu byl vlastně podnícen z Moskvy, která se vrací ke své expanzivní zahraniční politice. Členové nynější kyrgyzské vlády bývají v Moskvě častými hosty... Kreml se totiž nemůže smířit s tím, že byl vytlačen z role velmoci,zejména v oblasti Střední Asie,která je důležitá jednak svou strategickou polohou,jednak svým nerostným bohatstvím.
Trnem v oku je Kremlu také americká vojenská přítomnost v této oblasti: v Kyrgyzstánu má Washington pronajatu veledůležitou vojenskou základnu Manas, přes niž proudí prakticky veškerá americká pomoc Afghánistánu. Události ve vzdáleném Kyrgyzstánu se tak vlastně týkají nás všech. Kdyby se podařilo vyštípat Američany z Manasu, mělo by to nedozírné následky-jak pro Afghánistán, tak pro celý demokratický svět.
Olga Kopecká-Valeská
