Komentář Daniela Soukupa: Úcta k tělesnosti druhého

Úcta k tělesnosti druhého

V uplynulých týdnech vyvolala v řadě zemí světa velkou pozornost kampaň #MeToo, „já také“. Nejdřív přišla americká média s odhalením, že se slavný filmový producent Harvey Weinstein opakovaně dopouštěl sexuálního obtěžování a znásilnění. V reakci na to tisíce lidí zveřejnily příběhy o tom, jak sexuální obtěžování zasáhlo také do jejich životů. V naprosté většině případů šlo o ženy, ale promluvily i mužské oběti. Jít na veřejnost s takovýmto svědectvím vyžaduje odvahu, jelikož to obvykle spustí smršť sprostých urážek.  

Sexualita je oblast, ve které se katolické učení a dnes převažující morálka asi nejvíce rozcházejí, ať už jde o potraty, o předmanželský a mimomanželský sex nebo o postavení leseb a gayů. O to podstatnější je, abychom se při posuzování společenských otázek týkajících se sexu drželi moudré rady svatého Pavla: „Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.“ (1. Tesalonickým 5,21–22)

Mnoho lidí se ale o takovéto rozlišování vůbec nesnaží; a kampaně jako #MeToo šmahem odsuzují jako bláznivé feministické nápady. Leckomu totiž zjevně straší v hlavě fantaskní představa „feministky“, jakési pitvorně zlobné bytosti, které když podržíte dveře, tak vás v lepším případě vezme něčím hodně tvrdým po hlavě a v horším případě vás obratem udá na příslušném bruselském úřadě.

Skutečnost je bohužel mnohem méně zábavná. Sexuální ponižování žen je v naší společnosti dlouhodobý, rozšířený a široce tolerovaný problém. Takto některé ze svých otřesných zkušeností popisuje novinářka Markéta Kutilová: „Jedu na kole, předjíždí mě cyklista a zmáčkne mi prso. Jdu běhat, skočí na mě muž, povalí mě a začne líbat. Jedu s nadřízeným autem, a ten se zeptá, zda si může vyndat přirození, když odmítnu, udělá to stejně.“ Pavel Houdek, instruktor kurzů sebeobrany pro ženy, uvádí, že podobné příběhy slýchá od svých klientek denně. Díky kampani #MeToo se jich teď mnoho dá najít i v médiích a na sociálních sítích. Kdo si tedy hloubku problému zatím neuvědomoval, může si snadno doplnit informace. (Například zde: https://a2larm.cz/2017/12/budou-nase-dcery-zazivat-to-same-dil-prvni/, https://a2larm.cz/2017/12/anketa-budou-nase-dcery-zazivat-to-same-dil-druhy/.)

Reakce křesťanů na kampaň se různí. Kupříkladu populární herec a režisér Jiří Strach na svém facebookovém profilu zapózoval v tričku s nápisem na podporu Harveyho Weinsteina. Těžko říct, jestli mělo jít jen o lacinou provokaci, anebo o vážně míněnou snahu Weinsteinovo chování hájit. Strachův postoj je každopádně na pováženou. Vždyť svatý Pavel zdůrazňuje, že „tělo je chrámem Ducha svatého“ (1. Korintským, 6,19); a podle církevního učení se „tělo člověka… podílí na důstojnosti ,Božího obrazu‘ “ a je „dobré a hodné úcty“. (Katechismus katolické církve, 364) A s úctou k tělesnosti druhého se sotva slučuje třeba i upřené civění do výstřihu, natož mnohem horší formy sexuálního nátlaku a násilí, o nichž promluvily Weinsteinovy oběti.

Nepřijatelné je i slovní obtěžování. Nekřesťanovi snad můžou sexuální narážky nebo hloupé vtipy o sekretářkách připadat jen jako neškodné plkání. Ale vyznavač náboženství vtěleného Slova si dobře uvědomuje sílu jazyka. Ví, že lidské řeči nelze brát na lehkou váhu, jelikož, jak se píše ve starozákonní knize Přísloví, „v moci jazyka je život i smrt“. (18,21) Řeči, které vedeme, totiž spoluutvářejí náš svět – na tom se ostatně Písmo shoduje i s poznatky současných společenských věd.  

Vyrovnat se s nepříjemnou pravdou o sexuálním obtěžování nemusí být snadné. Leckdo proto raději zvolí úhybný manévr a pokusí se svalit vinu na oběť. Když Markéta Kutilová o svých zážitcích nedávno promluvila v televizním pořadu, režisér jí po natáčení sdělil, že si prý za ně „může sama“, jelikož „něco vyzařuje“. Málokdo by měl tu drzost oznámit majiteli vyloupeného zlatnictví, že si za zločin „může sám“, protože jeho šperky „něco vyzařují“. Lidská osoba je nesrovnatelně cennější než nejkrásnější šperk; ale přesto je u znásilnění nebo sexuálního obtěžování naprosto běžné obviňovat oběť.  

Sexualita je mohutná síla; učit se s ní zacházet je celoživotní úkol pro každého z nás. Může to být i nesmírně náročná cesta plná selhání a pádů. Rozhodně ale kvůli tomu nemáme žádné právo si na druhých vybíjet vlastní erotické frustrace nebo je zneužívat pro uspokojování svých momentálních rozmarů.   

Daniel Soukup pro Radio Proglas

prosinec 2017