Britská společnost na rozcestí

 Počátkem srpna obletěly svět záběry rabování a jiných násilností v Londýně a několika dalších britských městech. První zprávy a komentáře hovořily o sociálním nepokoji, tedy o vzpouře zoufalých
mladých lidí z chudinských čtvrtí, bez vzdělání,bez práce a bez vyhlídek. Teprve při rychlosoudech se odhalila nesprávnost tohoto odhadu: mezi výtržníky,r abaovači a jinými násilníky bylo značné
množství mladých, ale i starších, lidí ze střední vrstvy:vysokoškolští studenti, učitel,známá sportovkyně,listonoš, řemeslník, žena v domácnosti. Mezi studenty a studentkami byly i děti z velmi dobře situovaných rodin-a přece loupily a drancovaly.Britský i americký tisk si začal klást otázku, jak je to možné.

Tutéž otázku jsem si kladla i já, když jsem za svého pobytu v Anglii právě v době násilností sledovala neuvěřitelné události. Jistě, v čele násilníků byly zločinecké gangy, ale jak si vysvětlit ty tisíce
do té doby bezúhonných občanů,které se k nim v rabování obchodů přidaly? Jezdím do Anglie za příbuznými už 40 let a sleduji vývoj tamní společnosti.Zatímco starší generace stále ještě převážně
odpovídá naší představě anglického gentlemanství, u generace střední a mladší došlo během posledních desetiletí ke zhroucení vědomí osobní odpovědnosti a morálky, jak v britském parlamentě uvedl premier David Cameron. Odpovědnost za to nesou do značné míry politici ,někteří nezodpovědní intelektuálové, obchodníci  a média.Ti  všichni přispěli k rozpadu tradičních hodnot a rodiny.

   Špatně pochopená sociální politika vedla k vytvoření štědré sítě sociálních podpor a bytů, což má za následek už druhou ba třetí generaci lidí,kteří nikdy v životě nepracovali, rodin bez otce, matek,
které mají pět-šest dětí s několika různými partnery a často jsou závislé na alkoholu,nestarají se o děti, ba neposílají je ani do školy.

    Rozpad tradiční rodiny se však neomezuje na tak zvané slumy nebo-li chudinské čtvrti. I v lépe situovaných vrstvách se manželství stalo do takové míry přežitkem, že i na úředních formulářích bylo slovo manžel/manželka nahrazeno slovem partner/partnerka.V mnoha domácnostech se nikdy nejí společně u stolu-každý jí, kdy chce . Do značné míry na tom nesou vinu i média,která už  po desetiletí  vtloukají do lidí názory nezodpovědných intelektuálů,jako že člověk má myslet především na sebe nebo že se děti nemají vychovávat,prostě mají být ponechány samy sobě.Už po 40 let se v rozhlase hraje píseň "Nepotřebujeme vzdělání, dejte dětem pokoj," ostatně k slyšení  na rozhlasových vlnách i u nás. Ztráta mravních hodnot a pocitu odpovědnosti vůči společnosti však není jediným kořenem zla. Na tom,proč se k rabování obchodů přidali i řadoví mladí lidé, nese vinu i kultura konzumerismu.Lidé jsou od dětství zahrnováni reklamami na to a ono, bez čeho prostě nelze existovat. Dvakrát za rok se letní a zimní výprodej zahajuje útokem koupěchtivých na obchodní domy,kde za babku skupují po tuctech i to, co nepotřebují, jen proto, že to je nebo že to chtějí.Není proto divu, že mladí lidé,odchovaní touto mentalitou, považovali rabování obchodů za  druh výprodeje.
       Odpovědní lidé v britské společnosti teď uvažují, co s tím. Zároveň se ovšem naskýtá i otázka, proč nechali politikové,novináři,spisovatelé,vědci a církve věci zajít tak daleko a nevarovali.Báli se po-
stavit módním názorům, jít proti proudu? Nebo z pohodlnosti raději strkali hlavu do písku? Ve špatně pochopeném multikulturalismu oslabili vliv křesťanství na veřejný,potažmo i soukromý život.  Dnes
všichni volají po nápravě,ta však nebude ani snadná,ani rychlá.   Z výroků veřejných činitelů, církevních představitelů a novinářů však vyplývá, že si všichni uvědomují důležitost výchovy,jak ve školách tak na úrovni komunit. A to se týká nejen Británie,která může být i pro nás odstrašujícím příkladem.