„Turínské plátno není falsifikát“

Jak uvádí deník La Stampa, zpráva agentury Enea (ke stažení ZDE) nejprve vyvrací hypotézu, podle níž by turínské plátno mohlo být povžováno za středověké falsum. Tato hypotéza, opírající se o metodu radioaktivního uhlíku C14, podle dokumentu obsahuje objektivní potíže (u textilu, jehož historie není známa, je vysoká pravděpodobnost kontaminace cizími prvky) i faktické chyby ve výpočtu.

„Dvojitý obraz (přední a zadní část) bičovaného a ukřižovaného člověka, jež je na lněném plátně stěží vidět, vykazují natolik osobité fyzikální a chemické vlastnosti, že dodnes není možné v laboratoři dosáhnout stejného zabarvení,“ píše se ve zprávě.

Podle vědců existují dvě možnosti, jak mohlo být tělo mrtvého uloženo do plátna: Položené nad tělem a pod ním (textilie nedoléhala zcela k tělu) nebo omotané jinými plátny, kde se většina povrchu dotýkala mrtvého. „První možnost je podepřena skutečností, že existuje přesný vztah mezi intenzitou obrazu a vzdáleností plátna od těla. Mimoto se obraz nachází i na oblastech těla, jež se látky nedotýkaly, např. bezprostředně nad rukama či pod nimi nebo okolo špičky nosu. Druhý způsob je méně pravděpodobný, neboť nenacházíme geometrické deformace obrazu, jež jsou typické pro trojrozměrné tělo, které je vyobrazeno na dvojrozměrném plátně. Kromě toho zde chybí otisk boků těla. Můžeme tak vyvodit závěr, že obraz nevznikl vzájemným dotykem plátna a těla,“ pokračuje zpráva. Tento argument, spolu se skutečností tenké vrstvy zbarvených částí plátna (jedná se o tloušťku zhruba tzv. prvotní buněčné stěny lněného vlákna) a chybějícího barviva prokazuje, že je nanejvýš nepravděpodobné, že by se otisk vytvořil přímým kontaktem s tělem, natož aby se jednalo o středověké falsum.

Jelikož se obraz nenachází pod skvrnami krve – pokračuje zpráva – vznikl až po uložení těla do plátna. Skutečnost, že na textilii se nenachází známky rozkladu zase poukazuje na to, že tělo nebylo zabalené v plátně déle než 40 hodin.

Agentura Enea dále uvádí, že mnoho znaků Turínského plátna by bylo možné vytvořit intenzivním zářením ultrafialového světla. Dosud však neexistuje zářič o síle, jež by byla schopná osvítit plátno v jediném okamžiku: „Je třeba zdůraznit, že síla UV ozáření, která je třeba k tomu, aby v jednom okamžiku zabarvila povrch lněného plátna odpovídající lidskému tělu průměrné velikosti = 2.000 MW/cm2 1.700 cm2 = 34 bilionů wattů, znemožňuje v dnešní době vytvoření celého obrazu Turínského plátna za použití jednoho excimerového laseru, neboť takovou sílu nedokáže vytvořit žádný zdroj UV záření, který byl dodnes vyrobený (nejvýkonnější zařízení na trhu dosahují několika miliard wattů).“

„Nejsme na konci,“ uzavírá dokument, „sestavujeme prvky vědeckého puzzle, fascinujícího a komplexního. Záhada původu obrazu Turínského plátna stále zůstává ´provokací rozumu´.“