Rudolf Pellar – osobní vzpomínka
Jak už zřejmě víte, v sobotu 4. září 2010 zemřel pan Rudolf Pellar. Poprvé jsem se s ním setkal asi před pěti lety, kdy začal natáčet – spolupracovat také s Proglasem. Do studia přišel drobný, starý muž, který disponoval neuvěřitelným hlasem a uměl s ním výborně zacházet. Natáčení s takovým profesionálem, to pro mě nebyla práce, ale doslova radost.
Postupně jsem v něm začal objevovat nejen výborného rozhlasáka, ale i moudrého, laskavého a zjevně slušného muže. Jeho hlasová suverenita vyplývala jak z dlouholeté práce před rozhlasovým mikrofonem, ale také z jeho velkého a přitom neuvěřitelně přirozeného herectví. Miloval šanson a byl v něm dobrým učitelem To že se sám naučil výborně anglicky a brzo se spolu s ženou Ljubou stal vynikajícím překladatelem, pedagogem a mužem mnoha dalších oborů, to jsem zjišťoval postupně a jakoby mimoděk, v přestávkách během natáčení. Tak jako pro mě bylo ctí natáčet s Rudolfem Pellarem četby na pokračování, tak mi přinášelo velké potěšení rozmlouvat s ním během krátkých chvilek oddechu. Dělilo nás několik desítek let života, během nichž on vyzrál v bohatou osobnost s moudrým a laskavým nadhledem. Už k nám do pražského Studia Kristián nepřijde načíst texty. Touto krátkou vzpomínkou se připojuji ke všem, kterým Rudolf Pellar bude chybět. R.I.P.
