Glosa arcibiskupa Graubnera: Lhostejnost k uprchlíkům není možná

Slovo uprchlíci slyšíme v poslední době mnohokrát za den. Ano, spousta uprchlíků přicházejících do Evropy je drsná skutečnost, kterou nelze přehlížet. Lhostejnost není možná. Ale vadí mně, že téměř všechny informace jsou povrchní a spojené s probouzením pocitu strachu, který jiní zesměšňují, či jen soucitu. Obojí může být pravdivé, ale bez vnímání širších souvislostí je obojí zavádějící. Proto nevycházím jen ze známých informací, ale třeba i z osobních rozhovorů s biskupy z Iráku, Sýrie, Libanonu či Libye.

Proč se divíme strachu z cizinců a lidí jiného náboženství v postkomunistických zemích? Všechny žijící generace buď prošly komunistickou školou, která budovala v dětech nenávist k náboženství a k Němcům, zvláště těm ze Sudet, nebo je formují mladí učitelé vychovaní v duchu neomarxismu, který stále vládne na některých pedagogických fakultách. Stále dostávám svědectví mladých lidí, kteří jako školáci byli šikanováni za svou víru. Zapomněli jsme, jak sdělovací prostředky líčí církve, když jde o restituce? A do toho by měli přijít ještě cizinci jiného náboženství?

Celý svět pláče nad tříletým dítětem, které při útěku syrské rodiny utonulo, ale nemluvíme o tisících dětí, které zahynuly doma v Sýrii díky tajným dohodám vysokých politiků. Dojímali nás tisíce uprchlíků na nádraží v Budapešti, o nichž víme, že jsou Syřané a že jejich příchod do Evropy je zapříčiněn válkami islámského státu, který má podporu mezinárodních fundamentalistických ozbrojenců, ale nevidíme souvislosti s tlakem západních vlád, které chtějí pád Bašára Asada a na druhé straně zájem Ruska na jeho udržení se, protože jde o zemi strategicky pro ně důležitou?

Západ chce celému světu vnutit svou představu demokracie a lidských práv, ale vůbec nerespektuje skutečnost, že mnoho národů má úplně jiné myšlení a jinou kulturu života. Svými zásahy dovede rozbít diktatury a zničit státní struktury, ale nedovede je nahradit lepšími, takže výsledný chaos je nakonec horší než špatná diktatura.

Uprchlíkům je třeba pomáhat. Kdybychom nepomohli těm, kteří jsou v těžké nouzi, nebyli bychom křesťany, ale nemůžeme přehlížet příčiny, které je třeba odstranit, aby se toto utrpení mnohých zastavilo. Papež František silně vyzývá k pomoci uprchlíkům, ale současně mluví o světové válce, která je v běhu, aniž by byla vyhlášena. Česká církev především prostřednictvím Charity dlouhodobě pomáhá v zemích, kde je násilí, pomáhá i migrantům jak na území jiných zemí, tak u nás. Z rozhodnutí biskupů zřídila Charita na svém webu registr, kde mohou lidé nabízet konkrétní způsob osobní pomoci, od nabídky zaměstnání a bytů pro uprchlíky až po finanční dary. O aktuální pomoci vyjednává Charita i s naší vládou, avšak společnost musí vytvářet i tlak na zodpovědné politiky, aby se odstranily příčiny.

Blízký východ se řítí do zkázy, ke které přispěl Západ v Afghánistánu, Iráku, Sýrii. Skupiny extremistů podporují zbraněmi a penězi některé muslimské země. Velmoci, místo aby se dohodly na míru, podporují války. Kolik slušných lidí na světě se živí výrobou zbraní? Kdyby se nikde neválčilo, chyběl by odbyt, někdo by neměl práci a někdo by neměl zisky. Jaký podíl na současných válkách mají obchodníci a státy, které chtějí podíl na daních z výroby zbraní a z obchodu? Ani česká produkce zbraní není bezvýznamná, i když je dnes daleko menší, než dříve.

Rada bezpečnosti OSN mlčí. Pokud se neodstraní příčiny násilí, budou slzy nad uprchlíky v Evropě jen zakrýváním odpovědnosti. A Evropa může čekat ne statisíce, ale miliony uprchlíků. Nebo to dokonce někdo plánuje?

Populační divize OSN (UNPD) uvedla již v roce 2000, že „Evropa bude do roku 2025 potřebovat 159 milionů imigrantů“, jak jsme mohli zaslechnout z komentáře Radia Vatican. Na tyto potřeby mohou správně odpovědět zdravé rodiny přijetím a výchovou většího počtu dětí. Jiní lidé mohou takovým rodinám aktivně pomáhat. To je na odpovědnosti každého. Není třeba čekat na změnu populační politiky.

Francouzský list Le Monde přinesl v červnu t.r. reportáž z bývalé Libye, která je dnes zemí nikoho, kde vládne chaos a odkud týdně připlouvají do Itálie tisíce lidí, většinou mladých mužů ze subsaharské Afriky. Dva reportéři navštívili místo, kde jsou tito lidé shromažďováni před naloděním, nalákáni falešnými sliby, penězi a nezřídka také unášeni libyjskými džihádisty a drženi v barácích pod ostrahou, kde musejí celé měsíce živořit v otřesných hygienických podmínkách. Mají jen jedinou možnost úniku, totiž vydat se na chatrné bárce do Evropy, hlavně přes Itálii. Kdo organizuje tento proces integrace? To už francouzský list neuvádí.

Za statisícovými zástupy migrantů, kteří přicházejí do Evropy stojí překupníci, kteří přesvědčují lidi falešnými sliby, nebo je nutí násilím – píše vatikánský deník L´Osservatore Romano ( 7.- 8.- září 2015 -  Mercanti di esseri umani) s odvoláním na oznámení Europolu, agentury Evropské unie, která se zabývá potíráním organizovaného zločinu.

V Ženevě sídlí Mezinárodní organizace pro migraci, která má roční rozpočet více než jeden a půl miliardy dolarů, a disponuje sedmi a půl tisíci zaměstnanců ve více než stovce zemí. Tato organizace však nezajišťuje humanitární pomoc, ale „celosvětově zprostředkovává a realizuje programy přesídlení,“ jak uvádí na svých internetových stránkách. Migrace do Evropy není spontánní. Chudí a hladovějící lidé nemají prostředky, ani sílu či ochotu opouštět svůj domov.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon řekl letos v květnu, že „stárnoucí Evropa potřebuje migranty, aby udržela svůj ekonomický dynamismus“. Za ekonomickými důvody se s velkou pravděpodobností skrývají plány světovlády, která zavání totalitou. Taková situace by však asi vůbec nevznikla, kdyby zdraví Evropané zakládali stabilní rodiny a přijímali větší počet dětí a nehnali se za stále vyššími platy a zisky. Takže odsouzeníhodné spoluviníky celé situace musíme hledat i ve vlastním pohledu do zrcadla.

Organizovaný příliv imigrantů je ovšem jen střípkem agendy anonymních sociálních plánovačů. Proces rozkladu křesťanské civilizace v Evropě trvá již dvě století a jeho smysl se ukazuje v perspektivě víry, o jejíž vymazání z lidských srdcí usiluje především, jak říká Otec Glaser a připomíná pokoušení Pána Ježíše na poušti. Otec lži mu za pouhou poklonu nabízel všechna království světa (Mt 4,8-9), a stejný vládce nabízí i dnes iluzorní podíl na moci, o kterou se však s člověkem dělit nemíní. Pán Ježíš nejen, že nepřijal takovou nabídku, ale přemohl ji založením Božího království, které poroste až k veřejnému zjevení Kristova vítězství. Dnešní světová situace je tedy především zkouškou víry. A správnou orientaci najdeme jen v evangeliu toho, který říká: Nebojte se, já jsem přemohl svět, ale taky: co jste udělali jednomu z nejpotřebnějších, mně jste udělali. A jinde: Milujte i své nepřátele a dělejte dobře těm, kteří vás nenávidí. Když dostal zprávu o obětech Pilátova násilí či těch, kteří zahynuli při pádu věže v Siloe, řekl: Jestliže se neobrátíte, všichni podobně zahynete.

Dnešní situace je silnou výzvou k probuzení křesťanů, kteří nedostali za úkol bát se, ale jít do světa a hlásat Ježíšovo evangelium, získávat za učedníky všechny národy, křtít a učit je zachovávat všechno, co on přikázal. Jen z toho může vyrůst skutečná křesťanská kultura. Budou-li svůj úkol plnit, poznají, že Pán je s nimi až do konce světa a budou mít účast na jeho vítězství.