Co nás rozdělilo, může dnes spojovat?, ptají se věřící na Bílé hoře
V Praze na Bílé Hoře se od září do listopadu koná pásmo ekumenických a kulturních akcí. V rámci projektu nazvaného „Co nás rozdělilo, může dnes spojovat?“ se uskuteční série hudebních a debatních večerů i přednášek a komentovaných prohlídek.
Rozsáhlý cyklus zahájila včera ekumenická bohoslužba, které předsedali pražský senior Českobratrské církve evangelické Roman Mazur a pomocný biskup pražské arcidiecéze Václav Malý. „Je třeba uzdravit historickou paměť. Nezapomínat, ale zároveň neulpět,“ uvedl biskup Malý a zároveň vyjádřil uspokojení nad tím, že bitvu na Bílé Hoře se už podařilo zbavit ideologických nánosů. Věřící se v neděli večer shromáždili v kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře a ve společných modlitbách pak pokračovali pod širým nebem v sousedství svatyně.
Na přilehlém nádvoří byla na závěr bohoslužby představena umělecká instalace na hrobě padlých vojáků. Ostatky dvaačtyřiceti účastníků bitvy a dvou žen byly do areálu kostela Panny Marie Vítězné přeneseny teprve v roce 1999. „Spolu s tehdejším seniorem Českobratrské církve evangelické, Pavlem Smetanou, nás napadlo, že bychom je mohli pohřbít na Bílé hoře, kde taky padli,“ uvedl na vernisáži nového díla kardinál Miloslav Vlk, který se jako arcibiskup před patnácti lety podílel na přenesení ostatků, do té doby uložených v armádním historickém ústavu. „Účastnili se i další reprezentanti křesťanských církví, ve všech projevech byla slyšet lítost nad tím, že se křesťané spolu dali do boje a omluva jednotlivých církví těm druhým,“ dodal kardinál Vlk.
Hroby zesnulých od té doby připomínal malý křížek umístěný naležato na ploše kostelního nádvoří. Místo posledního odpočinku padlých vojáků nyní upravili architekt Norbert Schmidt a malíř Patrik Hábl. Zvukovou intervencí je doplnil skladatel Michal Rataj. Dvaačtyřicet kamenů na sobě nese stylizovaná vyobrazení jednotlivých účastníků bitvy, většinou jako siluety bez zvýrazněných rysů tváře.
