Leo Maasburg vyprávěl o Matce Tereze

"Nevěřící žurnalista, který píše o Matce Tereze, je jako člověk, který jde s ptačí klecí na mléko." Znělo to zprvu jako nadsázka, když tu větu pronesl rakouský kněz Leo Maasburg, o němž se později dovídám, že studoval práva, politologii, teologii, misiologii... Nicméně otec Leo uvádí věci na pravou míru. Objasní nám, o čem psal italský tisk, když papež Jan Pavel II. navštívil Matku Terezu: že počasí nic moc, že papež měl žlutý pršiplášť, že odjel o den dříve kvůli dešti. Letmo, než se zatáhne ještě víc v novinářském sloupku, se autor zmíní o potřebě modlit se za rodiny a tuto informaci spláchne další přeháňka standardního hodnocení "sociálně založené světice, která nakrmila spoustu lidí, získala Nobelovu cenu, a když umřela, dostalo se jí státního pohřbu." Ale v čem je síla jejích všedních dnů, v nichž vybírá umírajícím z kůže červy anebo v čem je síla jejích nevšedních dnů, kdy průměrně každý 2,6 den mění zemi nebo kontinent, to nevěřící novinář není s to vystihnout. Alespoň v době, kdy žila, tomu tak bylo. Myslím, že časy se zas tak radikálně nemění, jak ukazuje fakt, že se mě před rokem paní magistra, která úspěšně vystudovala religionistiku, zeptala, co znamená těch dvanáct hvězd kolem hlavy Panny Marie. A ta magistra přednáší o mariánské úctě aktivním seniorům. Co jim asi tak může říkat, když nezná Mariinu svatozář? Asi to samé, co paparazzi za života Matky Terezy, kteří neměli vhled do svatozáře křesťanské ženy, která byla hluboce napojená na Eucharistii.  

Dovídáme se od P. Lea, že spiritualita Matky Terezy měla jasnou linku: Ježíš v Eucharistii - Ježíš v chudých. A chudoba je téma, která vane jak vítr vytrvale z jihovýchodu po dobře odhadnuté předpovědi meteorologa. "Ježíš hledí na každého z nás skrze oči chudých.", rozvinul téma chudoby P. Leo a obohatil ho o pohled Ježíše nejen na nás, ale i v nás a skrze nás. Ježíš hledí na chudé v naší vlastní rodině, mezi přáteli, sousedy, v pracovním kolektivu. "Když Matka Tereza hleděla někomu do očí, v tu chvíli hleděla jen na něj." Ráno na ni čekalo často až 200 lidí, kteří ji chtěli jen vidět. Polovina z nich odcházela s pláčem po třech minutách, které s ní jako jednotlivci směli strávit. Víc jim nemohla dát, než tři minuty upřímného pohledu do očí a pár slov. Jeden muž přinesl Matce Tereze šek na velkou částku peněz. Ona mu řekla: "Běž domů a miluj svou ženu." A on se rozplakal, protože přesně to byla jeho největší slabost. Přesně tam potřeboval začít konat dobro a teprve potom darovat peníze.

"Dělejte malé věci s velkou láskou." K tomu došla i Miriam, známá otce Lea, úspěšná absolventka studií, která byla nejdřív šíleně zamilovaná, pak ji ale milý opustil. Aby si trochu vyvětrala smíšenými pocity zamotanou hlavu, podnikla výlet do Calcuty a zastavila se v domě sester Matky Terezy. Nabídla jim pomoc na jedno odpoledne. Z odpoledne byl další den, pak týden, měsíc, měsíce, až přišly vánoce. V domě, kde leželi nemocní muslimové a vyznavači hindu, visely vánoční ozdoby a hvězdy. Matka Tereza řekla Miriam: "Podívej, tamten člověk dnes asi umře. Běž si k němu sednout a vezmi jeho hlavu do náruče." Miriam šla. Muž během večera upadl do kómatu. Oslavy narození Spasitele pokračovaly dál, když umírající znenadání otevřel oči a pohlédl dívce do očí. Miriam v tom okamžiku jasně poznala, že se na ni dívá sám Ježíš.

10. září 1946 se Matce Tereze Ježíš zjevil na cestě vlakem. Ne před křížem ani v hlubokém ponoření do modlitby před Nejsvětější Svátostí, ale za chodu a v hluku života, na cestě. Ježíš jí řekl: "Pojď, buď mým světlem." Na to Matka za 35 let založila 526 klášterů ve 130 zemích světa. A pokaždé, když založila dům, řekla: "Dali jsme Ježíši svatostánek." Myslím, že i to by bylo téma pro nadcházející Národní eucharistický kongres, prostá reflexe, zda stále ubírat svatostánky v zemi či zda je naopak množit, i kdyby měly sídlit v chudém prostředí. Kde je svatostánek, tam je Světlo.

Po chudobě a světlu přišla na řadu žízeň. Matka Tereza chápala, že Ježíš žízní. Jako cítíme potřebu tišit bolest, Matka Tereza cítila a učila tišit Ježíšovu žízeň po naší lásce. "Přijde voják, namočí houbu do octa a dává Ježíšovi pít. A co je ocet? Staré víno. A k čemu sloužila houba? K tomu samému, k čemu nám slouží toaletní papír.", udivil posluchače svým výkladem otec Leo. V octu si vojáci umývali zpocené ruce. Křižování nebyla čistá práce. Jen tři roky před tím Ježíš proměnil 120 litrů vody v prvotřídní víno a končí svůj život tak, že přijímá víno silně zkažené, přijímá veškerou naši hříšnost, naši zbabělost a zrady. Matka Tereza říká, že máme přicházet k Němu, On nás přijme. Ale nenechá nás hříšnými. Přivede nás ke svatosti. O zpovědi tvrdila: "Přicházíme jako hříšníci a neseme své hříchy. Odcházíme jako hříšníci, ale bez hříchů." Stačí se dívat kolem sebe, pokračujeme ve výpravné linii otce Lea. Nemusíme chudé hledat, ale musíme se na ně dívat. I Matka Tereza se dívala. Jednou jí lidé řekli o muslimské rodině, která byla velmi chudá, matka měla osm dětí a strádali do krajnosti. Matka Tereza za nimi osobně došla a přinesla jim pytel rýže. Matka osmi dětí vzala pytel a vyšla ze své nízké hadrové chatrče a zmizela v jiné, v sousední. Po chvíli z ní vyšla s pytlem poloprázdným. Matka Tereza se jí zeptala, co tam tak dlouho dělala. Matka osmi dětí odpověděla: "Oni mají také hlad."

"Dělejte malé věci s velkou láskou. To, jak se díváte na lidi, jak se na ně smějete, jak s nimi mluvíte, to vše vypráví o Bohu druhým.", učila blahoslavená žena v bílém sárí s modrým pruhem. "Proč se všichni ti staří dívali na dveře?", zeptala se po jedné návštěvě chudých Matka Tereza spolusestry. "Protože čekali, až je někdo navštíví.", vysvětlila vzápětí. Hodně lidí dávalo matce hodně peněz. A ona se vždycky ptala: "A kdy přijdete vy?" Otec Leo tuto větu pochopil až po letech. Znamenala totiž: "A kdy přijdeš ty a přiložíš ruku k dílu? Kdy se usměješ ty? Kdy pomůžeš svýma rukama ty sám osobně?"  

Skoro to vypadá, jako by otec Leo navodil svou přednáškou velmi vážnou atmosféru, v níž se posluchač utápí ve výčitkách svědomí. Ale tak tomu nebylo. Čím vážnější téma, tím jemnější, ale i častější odlehčení tlaku na srdce. Tak například se rozvyprávěl o tom, jak Matka Tereza umírající křtila a řekla to v radostné prostotě a bez zábran biskupovi, který ji přišel navštívit. Ten se zhrozil: "Ale matko, vždyť oni nic nevědí o Nejsvětější Trojici." "A vy snad ano?", opáčila pohotově Matka Tereza. A takových světlých chvil prožili posluchači v pátek večer, v aule Biskupského gymnázia v Brně s P. Leem Maasburgem opravdu mnoho, zvlášť, když se rozpovídal o své návštěvě v Kremlu. Ale tady už pozvednu oči od obrazovky monitoru a nechám do svých chudých očí padat všechno to bohatství láskyplného pohledu Božího. A vy to udělejte taky tak a P. Leo Maasburg z vás bude mít určitě radost.