2. dopis vojenského kaplana z Kosova
P. Kamil Vícha je kaplanem 13. kontingentu Armády ČR, který nedávno zahájil půlroční misi zaměřenou na ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti obyvatel nejmladšího evropského státu, Kosova. Proglasu nabídl pravidelné zprávy z místa po vzoru jednoho ze svých předchůdců v armádě, nynějšího faráře v Kostelci na Hané P. Jana Macha. Tento týden píše: "Přeji vám klidné a pokojné dny a prosím o modlitby, ať ty naše úkoly zvládneme a všechna ta napětí jak mezi obyvateli, tak mezi vojáky, ať už z důvodu odloučení nebo taky náročné služby, dokážeme s pomocí Boží překonávat a zvládat.“
Vážení přátelé,
tak po týdnu se vám opět ozývám. Doufám, že mi to vydrží a že vám budu po celou dobu posílat tyto krátké postřehy, které se tak pomalu snažím roztřídit na různá témata, která vás snad budou zajímat. Oproti jiným misím máme tu výhodu, že se celkem dost dostaneme mimo základnu a tedy nestrávíme čas jen na základně, jak to bývá často jinde. I když... Ale to by mohlo být dnešním tématem.
Naše práceje pestrá i monotónní, snadná i hodně náročná. Máme tu kancelářské: finanční, personální, logisty a další, kteří vytvářejí podmínky a zázemí. Máme tu kuchaře, kteří nás velmi dobře živí podle hesla „Najezený voják – spokojený voják“. Máme zde kluky ze strážní služby, ti mají na starost hlídání brány a vstup do základny spolu s ostrahou a hlídáním celé základny. Taky tu máme zdravotníky, kteří jsou k dispozici nám, ale také vyjíždějí mezi obyvatele, když je potřeba, a zvlášť jezdí co 14 dní do blízké vesnice, kde je srbské obyvatelstvo. Tam dělají preventivní prohlídky a ordinují léky.
No a pak je tu ten základ celého našeho poslání zde. Jsou to vojáci a vojačky z roty D-Coy. Ti odvádějí největší množství práce mimo základnu. K jejich povinnostem patří střežit dva přechody na linii do Srbska, které ale samostatné Kosovo neuznalo, tak je těžké hovořit o hranici. Oficiálně se hovoří o linii ABL (Administrative boundary line). Na těchto přechodech drží nonstop službu. Dále jezdí na pěší patroly po linii mezi Srbskem a Kosovem a pak do určených měst a míst, která mají několikrát denně kontrolovat. Dalo by se říci, že je to práce něco mezi policií, pořádkovou službou a pohraniční stráží.
Něco se jezdí autem. Třeba nedávno jsem byl s vojáky na tříhodinové noční patrole, kdy se projíždí městem a kontrolují se dané budovy a místa, například hlavní třída, tržnice, mešita, pravoslavný kostel, a přitom se pozoruje, jaká je situace i na ulicích a jaká je atmosféra mezi obyvateli. Jiné patroly jsou zase pěší, zvláště v horách, kde často ani terénní auto neprojede. To se pak musí dojít na místo určení pěšky a pak se jde po linii až do dalšího určeného bodu.
Jednu takovou patrolu, kde jsme šli společně se srbskými vojáky po linii, jsem si zkusil tuto neděli. Vyjížděli jsme v 5 ráno, já měl výhodu – šel jsem brzo spát; chlapi, s kterými jsem jel, se po půlnoci vrátili z patroly po městě. Kolem 7 ráno jsme byli na místě setkání se srbskými vojáky. S těmi jsme pak šli celý den společně. Do auta jsme nasedli v 16 hodin. Celá patrola byla příležitost k povídání a vyměňování názorů a zkušeností, jak nám jazykové možnosti dovolily. Pro představu: to bylo anglicko-rusko-srbsko-česky. Bylo to celkem zajímavé a příjemné.
No ale taky jsme řešili nepříjemné věci, jako je monitorování – nafocení a zapsání – krádeží dřeva ze srbské strany a jeho přetahování do Kosova. Což je zde obecně dost velký nešvar. Dřevo se pak prodává ve městech, kde je o ně velký zájem, protože se jím topí a vaří se na něm. I v panelácích mají často sporák na dřevo, protože elektřina jde jen několik hodin denně, a tak prodej dřeva je asi celkem výhodný kšeft. Skoro všichni zde mají generátory na výrobu elektřiny, když nejde ta přes síť, aby mohli večer svítit, a to zvlášť obchody a restaurace, aby nemusely zavírat vždy, když se elektřina vypne.
To je tedy D-Coy. Jistě se k němu ještě v budoucnu dostaneme. Pak tu ještě máme psovody s pejsky, odborníky na zbraně, zadržování osob a drogy (kterých se tu prý pašuje hodně). Taky je zde vojenská policie, no a rota zabezpečení, která řeší opravy techniky, ubytovacích prostor a podobně. To je tak v rychlosti k naší práci zde. No ale to nej, jak už jsem zmínil, je samozřejmě mimo základnu, kde plníme úkoly dané rezolucí OSN a správou Kosova a velením.
Přeji vám klidné a pokojné dny a prosím o modlitby, ať ty naše úkoly zvládneme a všechna ta napětí jak mezi obyvateli, tak mezi vojáky, ať už z důvodu odloučení nebo taky náročné služby, dokážeme s pomocí Boží překonávat a zvládat.
P. Kamil Vícha, Kosovo